Možná to taky znáte. Možná ne. Možná jsem ojedinělej případ. Jak jsem si v uplynulých měsících občas sám říkal "fakt pacient". Možná.
Máte něco, co máte fakt rádi. Možná víc, než cokoliv jiného kdy předtím. Možná až moc. Asi by bylo lepší trochu polevit, netlačit na pilu, vypnout. Ale nejde to. Chtěli byste, ale nejde to. Prostě ne.
Bojíte se. Bojíte se, že o to přijdete, že to skončí. Bojíte se tolik, až se to projevuje na vašem chování. Poznají to kamarádi, pozná to i ona. Bojíte se tolik, až o to opravdu přijdete. Neměli jste se přece tolik bát, neměli jste tolik tlačit na pilu. Věděli jste to.
Pak slýcháte jen "to se stává”, "ber to jako zkušenost" nebo "vzpomínej na to v dobrém". Jo, vzpomínám v dobrém. Ale dobře mi u toho paradoxně není. Pokaždé, když si v dobrém vzpomenu, a to je hodně často, tak to zabolí. Víc, než kdybych na to nemohl vzpomínat v dobrém.
Dobrá rada nad zlato. Neměl jsem tolik tlačit na pilu. Možná.
@jakub_deml
@jakub_deml
