Horké, dusné léto. Cesta pěšky z města do nedaleké vesnice, na sobě kraťasy nad kolena a klokanka s dlouhým rukávem (už jsem byla dost vyvinutá a styděla jsem se za to). Po cestě mě kluk kolem 17 až 18 let vytlačil ze silnice do trávy, osahával mě, fackoval a snažil se mi dostat pod kraťasy. Vyrušila ho auta jedoucí kolem, po druhém mě radši nechal jít. Zbytek cesty jsem probrečela. Nikomu jsem nic neřekla, ani sestře, ani mamince, ani kamarádce. Ale do školy jsem ten rok šla v tlustém svetru, který jsem dalších x let prakticky nesundala.
Zima. Pašovala jsem pod svetrem velký sešit, abych honem dodělala zapomenutý úkol a nedostala kouli. V šatně, kde nikde nikdo nebyl, se objevil propadlík J., natlačil mě do rohu a hmátl mi na hrudník. Srdce jsem měla až v krku, ani jsem nedutala. Znechuceně se ušklíbl, že si nevšiml, že jsem tak plochá, a pustil mě. Klepala jsem se jako ratlík. Styděla jsem se a nemluvila jsem o tom. Co by mi na to kdo řekl? Kluci prostě holky osahávají, to se přece stává.
O měsíc později po škole letěla šeptanda – Š. z céčka znásilnila parta kluků v čele s J., jen kousek za školou. J. jde do pasťáku, Š. je doma a do školy už se asi nevrátí. Klepavka se vrátila. Mohla jsem to být já? Mohla.
Vyvázla jsem z obojího v podstatě úplně hladce. Vlastně se skoro nic nestalo.
Ovlivnilo to něco? Kdo ví? Jsem introvert a stydlivka, takže je otázka, co je dáno náturou a co tou špatnou zkušeností. Nechodím v šatech ani sukních, obecně moc ženské oblečení nenosím. A pokud jde o intimní život, trvalo mi dlouho, než jsem s ním začala, a měla jsem velkou kliku, že jsem našla někoho, kdo se mnou měl trpělivost a kdo mi pomohl zdolat tu bariéru, kterou v jistém smyslu musíme překonávat vždycky znovu.
Strach, i když po letech zasutý poměrně hluboko, zůstal už napořád.
@M_E_Too
