Politika. Volby. Nekonečné téma posledních měsíců. Kolikrát jsem během společných víkendů odešla z místnosti, kolikrát jsem řekla, že se o něčem nechci víc bavit, protože už to prostě nešlo dál? Neříkám, že moje nálada v poslední době je negativní jen kvůli tomu. Ale svůj vliv to má. Nejsem to já, za kterou se považuju - pozitivní a optimistická, sluníčkářská v tom povahovém slova smyslu. Začíná mě ovlivňovat hnus, kterým se nechávám každý den zahlcovat, týden za týdnem, měsíc za měsícem. Cítím, že to ovlivňuje i vás.
Přestože politická aktivita činí jen zlomek našich denních aktivit, dohromady to dává koktejl, do kterého každým dnem přidáváme po kapce jedu. Ano, i my! Víc a víc se uzavíráme v bublinách, víc a víc to vnímáme jako stěžejní problém našich existencí.. - a to nejhorší - nemůžeme s tím dělat vůbec NIC, krom toho, že jsme o víkendu byli splnit občanskou povinnost nebo občas jdeme demonstrovat, často o tom čteme nějaké články a sdílíme vlastní bublině informace, které jen potvrdí něco, co v jejím rámci všichni ví - a tím sami podporujeme vznik atmosféry, jaká ve společnosti aktuálně panuje.
Včera jsem se setkala s člověkem, se kterým jsme si dlouho domlouvali obchodní schůzku, aniž bych věděla, co je jejím cílem.
Ráda se obklopuji lidmi, kteří jsou objektivně "lepší", než já - chytřejší, vzdělanější, s větším přehledem... Tenhle byl... Vyrovnaný. Vnímavý. Pečující. Naslouchající, přemýšlející a inspirativní. Klidně bych s ním v té kavárně seděla ještě teď a čerpala energii z jeho pohledu na svět. Z jeho priorit. Vzdělání, rodina, láska. Cílevědomost a čest. Citlivost, s jakou mluvil o svých dětech, mě ohromila, stejně jako absence jakkoli nenávistného tónu směrem k někomu, kdo zranil (duševně) jeho dítě. Snaha pochopit nikoli oponenta, ale někoho, kdo ublížil jeho dceři.
Shodli jsme se na tom, že je mimořádně důležité mít přehled, ale mnohem důležitější věnovat svůj čas tam a těm, kde to má skutečně smysl. Najít rovnováhu. Víc jsme se politice nevěnovali.
Loučil se se mnou slovy "Já děkuju vám, jste úžasná". Jak už jsem psala, obklopuju se jemu podobnými lidmi - a jsem často chválena, stejně tak často chválím, mám-li za co. Ale tohle bylo tak moc nečekaný, tak překvapivý. Cítila jsem se díky němu jako znovuzrozená a on mi ještě děkuje??? Ale přišlo to přesně tehdy, kdy mělo. Chci být zase takovou, jakou se znám.
Vám přeju to samé. Pojďme na sebe navzájem být zase hodní a směřovat ten drive tam, kam to má smysl. Pojďme se znova nadchnout do pozitivních projektů, ne do hejtování těch, kdo si tuhle energii nezaslouží a kde nezmůžem víc, než co bylo dávno řečeno a vykonáno. Netvrdím, že má být vše zalité sluncem a zahalené duhou. Jenže on každý den je z větší části takový, jaký si ho uděláme. A den, kdy si necháme výměnou za pár lajků potisící zkazit náladu tím stejným člověkem, je den, který nám už nikdy nikdo nevrátí. Já tomu tak moc dávat nechci. Vy jo?
@HedaSpodarova
