Takový ten pocit, kdy je vám tak, jako by uvnitř vás bylo minové pole a vaše myšlenky byly kroky a vy pouze čekáte, která z nich způsobí výbuch.
Trochu strach a trochu zoufalství, trochu smutek, trochu bezmoc, trochu touha a trochu šílenství.
Nejde to vymazat čtením, nemůžete mluvit, nejde to vyběhat, nemůžete to přejíst čokoládou, nemůžete to vykreslit, nemůžete to vypsat, nemůžete to zaspat… toho pocitu vás nic nezbaví.
Bolí vás srdce.
A nejhorší je, že ten pocit nevznikl proto, že někdo něco řekl nebo udělal nebo proto, že jste slyšeli nějakou melodii nebo cítili jednu vůni.
Bolí vás srdce.
A nejhorší je, že ten pocit nevznikl proto, že někdo něco řekl nebo udělal nebo proto, že jste slyšeli nějakou melodii nebo cítili jednu vůni.
Je tu proto, že v jeden okamžik se uprostřed vás setká to, co bylo, co je, co by mohlo být a to, co chcete, aby bylo a nemilosrdně vás to uvnitř trhá na kusy.
Je tu proto, že nikdo nic neřekl, nic neudělal, proto, že vám chybí nějaká melodie a postrádáte nějakou vůni.
@Kosma32
@Kosma32
