12. 12. 2017

Deset let

Před deseti lety jsem si vzal chlapa.
Chlapa o 16 let mladšího.
Můj partner měl po dlouhodobých problémech doma nastoupit na psychiatrii pro akutní deprese.
Toho rána někdo zaklepal na parapet a tam stál on.
Měl jsem jít do práce, ale napřed jsem musel vyvenčit psa.
Tak jsem šel ven a s Michalem jsme si povídali.
Říkal mi své pocity, strachy a obavy.
A najednou řekl: vezmeš si mě?
Nemusel jsem vůbec přemýšlet a odpověděl ano.
V prosinci byla svatba a začal společný život.
Bylo to takové nové, prostě krásné.
Vše zalévalo slunce, vše bylo tak snadné, i problémy.
Jak plynul čas, přišlo i období, kdy to vypadalo na rozchod, ale ani jeden nebyl schopen to ukončit.
Prostě krize, tvrdá krize.
Trvalo to zhruba rok. Štěstí se změnilo v neštěstí.
Smutek, absolutní zmatek. Láska odešla.
Ale když už byla beznaděj neúnosná, tak najednou se vše zlomilo.
Vše je opět zalito sluncem.
Vztahová krize nás zocelila, posílila a teď víme, co dělat, když se něco nedaří.
Máme se na koho spolehnout.
Vážíme si jeden druhého.
@Ales89199867