Od dětství mě zajímala jedna otázka: kdo je tím skutečně nejpotřebnějším, kdo má ve společnosti nejmenší zastání, a pro koho tedy bude mít i malá osobní pomoc největší smysl? Vždy mě ale zároveň zajímalo, aby to bylo řešení smysluplné – takříkajíc s „vyšším smyslem“. Kde je tedy ten skutečně nejvyšší smysl, proč se o takové věci v dnešním světě vůbec zajímat?
Představte si organizaci, která aktivně usiluje o pomoc uprchlíkům a migrantům a podporuje jejich práva na úrovni jednotlivců i na půdě mezinárodních institucí. Organizaci, jejíž pobočky se věnují vzdělávání a materiální podpoře dětem v rozvojových zemích – bez ohledu na jejich náboženství. Organizaci, která aktivně vystupuje proti obchodování s lidmi a proti modernímu otrokářství, která podporuje oběti sexuálního násilí, a která například na půdě OSN propaguje cíle trvalé udržitelnosti.
Představte si organizaci, jejíž členové podporují práva zvířat a argumentují o neetičnosti spotřeby masa z průmyslových velkochovů nebo usilují o celosvětové jaderné odzbrojení. Organizaci, jejíž představitelé aktivně propagují ochranu životního prostředí a odklon od fosilních paliv směrem k obnovitelným zdrojům energie, protože klimatické změny často nejvíc na životě ohrožují ty nejchudší obyvatele naší planety.
Hlavní představitel a podle některých pramenů „zakladatel“ této organizace se po svém „znovuzrození“ jako první objevil ženě (čti – ne muži), která v něj nepřestala věřit ani v těch nejbeznadějnějších chvílích... Její stávající hlavní představitel přes svůj pokročilý věk 80 let prakticky denně upozorňuje na kritickou situaci lidí v nouzi a těch nejchudších – od konkrétních lidí, po celou planetu.
Všechny zájemce o ekologii, lidská práva a věci mezi nebem a zemí, lidi otevřené informacím o křesťanství, které v médiích u nás nejsou vždy k dispozici a zároveň ochotné trochu vystoupit ze své bubliny, zvu podívat se na: @stvoreniavira
