Hudba mě provází od dětství. Už když jsem v pěti letech dokázala bez chyby odzpívat hudební diktát pro mou sestru, bylo jasné, jakým směrem se budu dál ubírat. Chodila jsem na ZŠ do hudební třídy. Hrála jsem na klavír, flétnu a zpívala v dětském sboru. Zatímco jiné děti chodily do kina, my navštěvovali divadlo a výchovné koncerty. Tenkrát mě to zoufale nebavilo, ale později jsem to hodně ocenila.
Miluju balet. Miluju jazz, soul, blues, a najdu si své i v poprocku. V pubertě jsem přespáváním u kamarádek kamuflovala návštěvy bigbeatů a první lásky. Dodnes mám mezi muzikanty většinu svých přátel a jsem za to opravdu vděčná.
A i díky tomu jsem našla svou vášeň a hnací motor mého života. Trochu tvrdší hudbu. Mou největší láskou je totiž HC, punk, metal a všechny možné směsice těhle stylů, kde je slyšet pořádný growling a screaming. Kde se vám kytary zaříznou až do duše a pomůžou vám z ní dostat všechny vaše démony. Dost možná na to nevypadám. Jsem máma dvou malých dětí, i ten anděl v bílé uniformě. Ale taky ta rozvášněná divoženka skákající v kotli po pódiem. A i díky téhle velké lásce jsem překonala spoustu osudových ran.
Při své práci zdravotní sestry si nemůžu dovolit se hroutit. Dělat chyby, mračit se nebo plakat. Bez ohledu na to v jaké životní fázi se nacházím. Tak jsem se vždycky 12 hodin v kuse usmívala a kmitala pro dobro lidstva a pak přišla domů a pustila si nějaký nářez. A třeba si k tomu otevřela lahev vína, tančila, prozpěvovala a vždycky přišla velká úleva. Taková, že jsem další den mohla zase ráno vstát ve 4:35 a dalších 12 hodin v kuse se usmívat. Stejně tak je to aplikovatelné v roli dvojnásobné mámy.
Po několika nevydařených vztazích s muzikanty (včetně manželství), jsem trochu přehodnotila své priority. A začala nový život. Narodila se mi dvojčátka a jejich první rok byl opravdu hodně těžký. Díky hudbě jsem ale zvládla komplikované těhotenství, předčasný porod i jejich první dramatické měsíce. Mé děti uměly ,,máchat prádlo“ na Led Zeppelin dřív než chodit. Specifičnost mé dcery jsme dlouhou dobu zvládali zpíváním, pouštěním písniček a tancem. Stejně tak i vztekání mého syna. Smějou se a chytají mé vlající vlasy na Rammstein nebo Korn, ale milují i když jim maminka zpívá k usínání Bláznovu ukolébavku nebo Černé oči jděte spát. Kupodivu jsem slevila z nároků a vydržím i ty jejich ,,mozekžeroucí” dětské písničky.
Dost jsem ztratila kontakt s lidmi, kteří měli stejný hudební vkus a nejsem zvaná do backstage jako dřív, ale i tak jsem vděčná za každý koncert a příležitost se odpoutat od každodenních starostí. Z plna hrdla zpívat, dát si pivo a nasávat atmosféru černých trik a pokérovaných těl. A zase nabrat energii na to, být tou mámou s pokakanou plínou nebo hadrem v ruce.
@matkanaodstrel
