Když jsem dostal nabídku napsat na tenhle blog, chvíli jsem váhal. Na
rozdíl od většiny ostatních příspěvků tady nemám žádný neobyčejný silný
životní příběh. Jasně, jsem gay, otec ode mě a mámy odešel za jinou
ženskou, měl jsem depresivní období a vztahový drama, ale ze všeho jsem
se nějak vzpamatoval a jsem v pohodě (za což jsem nesmírně vděčnej.)
Odmalička jsem se zajímal o dopravu a města, a o všechno co s tím
souviselo. Dokázal jsem hodiny ležet v papírových mapách a jízdních
řádech a studovat je. Ve čtyřech letech jsem uměl vyjmenovat všechny
trasy pražských tramvají včetně zastávek a ochotně jsem je recitoval
každému, co se ocitl v mém okolí (největší trpělivost se mnou v tomhle
směru měla babička.)
Potom jsem začal mapy kreslit. Nejdřív to byly variace na existující
místa, ale později i místa vymyšlená. Zpočátku moje výtvory připomínaly
spíš bludiště než uliční síť města, ale to se taky vylepšovalo. Pár
výtvorů z dětství jsem nahrál sem,
jestli se chcete kouknout.
Lidi v mém okolí na můj koníček reagují většinou pozitivně, ale
nechápavě. Za všechno mluví názor mojí drahé maminky: „Kreslení map? A
to tě baví? Nechceš si radši s ostatníma klukama jít zahrát fotbal?“
Baví. Je to totiž neuvěřitelně oddechová činnost. Vždycky se snažím si
místa, která kreslím, představovat a vnímat jejich estetickou hodnotu.
Občas se mi dokonce zdají sny, ve kterých se nic neděje, jenom třeba
jedu vlakem krajinou.
Můj největší současný projekt je digitální mapa celého státu jen o něco
menšího než ČR na serveru opengeofiction.net. Tam jsem taky našel komunitu lidí, kteří jsou na tom s vášní k
fiktivním mapám stejně jako já. Přijďte se podívat, třeba se vám to taky
zalíbí.
@gdrahns
