Chce se mi spát, až se mi zavírají oči. Nutím víčka zůstat
otevřená tak moc, že bolestí slzím. Už šest hodin sedím v
práci a volající klienti mi svými pomalými a monotónními hlasy také moc
energie nepřidávají. V ruce držím poloprázdný kelímek od
kafe. A to kávu nepiju. Vůbec. To jsem zvědavá, jakou reakci v mém
těle vyvolá.
No, je to moje hloupost. Tuhle práci jsem
si vybrala sama a ještě ze získané pozice měla radost. Já bláhová.
Ale takovou volbu nejspíše provedlo více z nás. Všichni máme možnost si
svobodně zvolit své zaměstnání. Tak proč je málokdo z nás spokojený ve
své práci? Nebo dokonce šťastný! Svou současnou situaci omlouváme slovy:
"No jo, na nějaký dobrý místo musí mít člověk konexe." Na nějaký "dobrý
místo" možná ano. Ale co takhle vaše vysněné povolání? Čím byste se
stali, kdyby peníze ve vašem životě nehrály žádnou roli?
Chápu, že toto
zamyšlení se nad sebou samým nemůžete brát vážně od někoho, kdo si sám v
prvních řádcích sypal popel na hlavu. Jen mě v těchto
nekonečných dnech napadlo poukázat na to, jak si častěji volíme tu
jednodušší cestu přesto, že nám nepřinese radost. Místo toho, abychom
si skutečně šli za tím, co nás baví a naplňuje. Protože to je opravdové
bohatství.
Pokud si budu příště volit nové zaměstnání, rozhodně se nenechám zlákat na finanční odměnu, kterou mi stejně stát nekřesťansky zdaní. Nebo na vysokou hodnotu
stravenek, které beztak nemůžu uplatnit na veškerý sortiment v
regálech. Práce, ve které odpočítávám každou
minutu do konce směny, není určitě ta pravá.
@Amurka3
