Když jsem šla do třetí třídy, musela jsem z naší malé vesnické školy
přejít na velkou městskou. Ostatní děti si myslely, že se mi nadržuje,
protože můj tatínek byl náš učitel. Nebyla to pravda, ale to malým
druháčkům vysvětlíte špatně.
Říká se, že být učitelské dítě je diagnóza. Z části je to pravda a já i
moje sestra s tou ideou souhlasíme. Nemyslíme si ale, že by to byla
diagnóza špatná. Jako dítě učitele můžete hodně věcí, o kterých se normálnímu
smrtelníkovi ani nezdá. Dostanete se do zapovězených koutů, jako jsou
půdy, sklepy, sklady, sborovny, ředitelny. S hračkami ze školní družiny
si můžete hrát i o víkendech a prázdninách a do školní tělocvičny se
dostanete, kdy je vám libo. A tyto aspekty většina ostatních dětí vidí a
ne vždy se jim líbí.
Jako dítě učitele ale také děláte spoustu věcí, které normálního
smrtelníka ani nenapadnou. Poslední prázdninový týden trávíte ve škole.
Stříháte, lepíte, věšíte, nosíte, umýváte a když jste starší, počítáte,
kolik má každé dítě zaplatit za objednané pomůcky. A to všechno i když se vám nechce.
Občas uslyšíte doma věty jako: "Tak co dneska ve škole? Byla jsi zkoušená? A
za kolik? Za 2? A kdy si to budeš moct opravit?". Tuhle stránku mince
příliš lidí nezná.
Nejtěžší ale bývá dělit se o lásku rodiče s dalšími desítkami dětí. Když
totiž přijde z práce domů, není to vždycky: "Ti haranti dneska zase
děsně zlobili!". Často je to: "Pocem, musím ti říct, co se mým dětem
dneska povedlo!" nebo "Tahle holčička v první třídě je zvláštní, není
úplně sympatická, ale učím se mít ji rád stejně jako ostatní. Je to pro
ni důležité."
Když jste mladší, občas se s tím srovnáváte špatně. Říkáte si: "Moje
děti, moje děti, ale vždyť MY dvě jsme tvoje děti! A rád máš mít nás!".
Ale čím jste starší, tím víc si uvědomujete, jak obrovské štěstí ty děti
mají, že je učí právě váš otec. A přejete si, aby jednou vaše děti měly
ve škole taky takového.
Můj otec už 25 let chodí do práce v 6 hodin ráno a pracuje do pozdního
odpoledne. Systém ho štve, nadává na něj, ale také se ho snaží změnit.
Pokud si v životě něco přeju, tak je to najít zaměstnání, které mě bude
naplňovat stejně, jako mého otce to jeho.
Být dítětem učitele není diagnóza. Je to dar.
@PetaNovotna
