18. 10. 2017

Ulice

Když mi bylo 17 let, ocitl jsem se na ulici, proč a jak nebudu vyprávět. Jen řeknu to, že jsem se chytil špatné party a byl závislý na hazardu. 

Bloumal jsem ulicemi, jezdil metrem, tramvají. Kolikrát jste mě potkali, ani nevíte. Když jsem měl hlad, tak jsem kradl jídlo. Když jsem neměl kde ulehnout a byla zima, musel jsem na Hlavák. Kdo nikdy nezažil, neví, co je to za hrůzu. Vlastně nespíte, musíte být ve střehu. Jsou tu lidi, co vás chtějí obrat i o boty. 

Jednou jsem v obchodě kradl jídlo a chytla mě ochranka. Pochopili, že když zavolají policii, bude to k ničemu, a tak mě vzali za obchod na dvůr a tam mě zbili. Neviděl jsem na jedno oko skoro týden, měl jsem podlitiny snad všude. 

Jednou ke mně na Hlaváku přišli dva hromotluci. Mysleli si, že jim beru klientelu pro jejich kluky. Než jsem stačil něco vysvětlit, bylo pozdě. Odtáhli mě ven. I přes můj křik se neobtěžoval nikdo nic dělat. Dostal jsem pár ran a slyšel jsem - Já ho podržím a ty ho oprcáš a pak se vystřídáme, aby věděl zmrd, co je to život. Začal jsem s sebou házet, takže jim došlo, že to nebude lehké. Praštili mi hlavou o chodník a omdlel jsem. Ráno jsem se vzbudil v nemocnici. Říkali, že mám tuhý kořínek na to, jak vypadám. Následoval výslech policie. Řekl jsem, co se stalo a řekli mi - jo to ti tak budeme věřit takovou pohádku. Skvělý, ta bezmoc byla otřesná. 

Jednou mě beznaděj, neschopnost najít normální brigádu a hlad dohnaly k tomu, že jsem si podřezal žíly. Probudil jsem se v nemocnici upoutaný na lůžku. Někdo mě našel a zavolal záchranku. Byla to nějaká slečna. Nic o ní nevím, kdyby to četla teď, tak jí moc děkuji. Tenkrát jsem ji proklínal! Nechtěl jsem tu být. 

Jak jsem se z toho všeho dostal? Začal jsem pomalu krok za krokem. Přestal jsem být naivní. Začal jsem si vážit sám sebe. Rozhodl jsem se, že udělám vše pro to, abych zmizel z ulice. Našel jsem si brigády, celkem tři. Makal tak, že ani na spánek nebyl čas, ale ono nebylo stejně kde. Udělal jsem si pár známých, abych měl občas kde přespat. Měl jsem co jíst, začal jsem šetřit. Pomalu jsem se zvedal. 

Zvládl jsem přestat kouřit, zvládl jsem hazard, zvládl jsem přestat kouřit trávu. Naučil jsem se vážit si života. Ale to nejdůležitější, zvládl jsem změnit svoji povahu. Protože se ze mě pomalu stával grázl a to jsem nechtěl. 

Nikdy si sebe nepřestávejte vážit. Nikdy není tak zle, aby se to nedalo zvládnout. Nikdy o sobě nepochybujte. Proč? Protože to je pravá cesta k úspěchu.
@sincerojimmy