Jsou tři hodiny ráno a nám volá známej, že před ním právě nějakej maník srazil srnu, ani
se neobtěžoval vystoupit z auta a ujel. Voláme mysliveckému hospodáři z dané lokality.
Nemá čas, ráno ho čeká šichta a bude to řešit až během dopoledne. O nikom jiném, kdo by
byl ochotný vylézt z postele neví. Ve čtyři už jsme na místě a zjišťujeme, že srna v sobě nosí mladé. Má ty nejsmutnější oči a já v tu chvíli svému Myslivci vůbec nezávidím, že musí
udělat, to co musí... zase.
U snídaně čtu článek o senosečích a pod ním několik zvířátkomilců a myslivcobijců
rozpoutává debatu o tom, jak myslivci nehnou prstem a těch pár kusů, co díky
dobrovolníkům přežije, postřílejí. O hodinu později stojíme na kraji luk, jejichž sečení
je hlášeno již týden na portálu senosec.czu.cz, aby se dobrovolníci mohli zapojit.
Stojíme tu sami dva... vlastně tři, dceru a jejích 10kg mám v šátku na zádech. Před námi
je 15ha luk a právě vycházející sluníčko nám začíná pražit do hlav. Domů se vracíme v osm večer.
Přivezl mi domů dvě liščí slečny. Nějakej chytrák si myslel, že nechat běhat po lese
volně psa, je dobrej nápad. Odnesla to jedna liščí máma a tyhle dvě zrzavý kuličky, co se o sebe ještě nedokázaly samy postarat a demolovaly mi tu byt.
Ráda bych řekla, že to tak má každý myslivec. Že každý místo zimní dovolené chodí den
co den plnit krmelce, mrazák futruje stejně jako každý jiný nákupem u řezníka a ne
vysedáváním na posedu. Že místo válení se na koupališti tráví jarní a letní dny procházením luk před sečí. Ráda bych tvrdila, že každý
myslivec střílí jen ty nemocné a staré kusy zvěře, které by nepřežily zimu, nebo
umíraly v bolestech v lánech řepky a že u toho má každý z nich na krajíčku, stejně jako
ten můj. Ráda bych se v květnu koukala na skotačící liščata a věděla, že jejich mámě
nikdo neublíží, protože všichni myslivci respektují momentálně neexistující, dobu hájení
lišek a dají jim šanci odchovat své mladé.
Přála bych si, aby se vědělo, že myslivost neobsadila jen banda idiotů s úspěšně
složenou zkouškou z myslivosti, loveckým lístkem a zbrojákem, ale že je ještě stále dost
podobných těm starým pohádkovým myslivcům, jako ten můj. Přála bych si, aby Myslivec
pro všechen svůj čas a lásku k přírodě, nebyl házen do jednoho pytle s blbci...
@postrelenka
