Umět si k sobě pustit reálné lidi je pro mě těžké. Stejně tak jako držet si od těla ty virtuální.
Moje dětství nebylo zrovna nic, co bych měla spojené s hezkými vzpomínkami. Rozhádaní rodiče, jeden s nezdravým odstupem, jiný týrající a nepřirozeně lpějící, pověst „tý divný“ už od školky, objektivní důvod k pochybování o vlastní atraktivitě, utíkání do bubliny vlastní fantazie.
Dnes už dávno dítě nejsem, moje zázemí se rapidně změnilo k lepšímu a z estetického nedostatku už po letech dokážu vytřískat trochu charismatu. Nemůžu si stěžovat na nedostatek lásky a přijetí od blízkých, jsem zdravá, mám skvělou práci. Z minulosti už mi zbylo jen pár ošklivých vzpomínek a pocit aspoň částečné neustálé vnitřní prázdnoty. A taky maska vtipný neustále něco bagatelizující pohodářky. Maska, kterou jsem si nasadila, abych si držela okolí dál od sebe.
Vždycky jsem měla velkou fantazii, ráda jsem psala a myslím, že umím být docela zábavná korespondenční partnerka. Tedy aspoň do chvíle, než odhodím masku a pak se na protistranu upnu v bláhové naději, že se mi tak podaří tu prázdnotu zaplnit. Pak následujou písemné hysterické scény, komunikační partner neví, co se stalo, ani jak reagovat, a tak logicky uteče. A pak přijde zoufalství, beznaděj a další prázdno.
Kolotoč chtění něčeho nedostupného a následného trápení se mě provází už od puberty, kdy se projevoval chronickým nešťastným zamilováváním se. Moje současné vytížení a mezinárodní složení okolí mi moc nedovoluje navazovat reálná přátelství, protože na to já vždycky potřebuju spoustu času. Myslím, že jsem si to tak podvědomě schválně vybrala, protože reálné lidi si nemůžu tolik přikrášlovat vlastní fantazií. A taky myslím, že těch, co to mají v nějakém ohledu podobně, je mezi vámi víc než dost. Dobrá zpráva pro ně i pro mě je, že se z toho dá aspoň malinko ven, když se naučíte svou pozornost rozptýlit mezi víc podnětů. Nejdřív třeba víc virtuálních lidí, pak nějaké ty nevirtuální koníčky a nakonec se i těch živých lidí pár objeví. A pokud máte problémy s tím, že vaší fantazii je realita malá, nechte si někde otevřené nějaké tvůrčí okýnko. Nebo třeba rám obrazu ;-)
