,,Takže ty utíkáš do Ameriky proto, že to tady nemáš ráda, viď?‘‘ Omyl! Omyl, kterým mě pár mých kamarádů vytáčelo před odjezdem.
Důvod mého odjezdu byl naprosto jiný – poznat svět, jinou kulturu, ale taky i svoje možnosti. Už od prváku na střední jsem měla sen se po maturitě dostat na vysokou školu do Ameriky na sportovní stipendium. Přišel čtvrťák a já si ten sen začala plnit. Dopisovala jsem si s trenéry, učila se na jazykové zkoušky, zjišťovala informace o vízech a nakonec – jsem tady.
Kdybych zůstala doma, tak se s balonem můžu asi rozloučit, ale tady se to dá. Můžu spojit studium s volejbalem a pokračovat tak dál v tom, co mě baví a zároveň se posouvat blíž k vysokoškolskému titulu. Život sportovce na americké univerzitě jsem si oblíbila. Opravdu všichni se tu zajímají o sport, ať už je to fotbal, basketbal, baseball nebo i ten volejbal. Pár učitelů mě u nás odsuzovalo za to, že se nesoustředím pouze na studium, ale věnuji se něčemu tak v životě nepodstatnému jako je sport. Profesoři tady se mě nikdy po zápase nezapomenou zeptat, jak jsme si předchozí den vedli a jsou upřímně nadšení, když jim říkám, že jsem vyhráli. Dělá mě to šťastnou, protože ráda reprezentuji naši školu. Atmosféra na domácích zápasech je nepopsatelná, tribuny jsou plné našich spolužáků, učitelů nebo ostatních sportovců. Několikrát jsme měli dokonce i autogramiádu, kde za námi přišly holčiny ve věku 11-14 let a svěřovaly se s tím, jak chtějí být jako my až vyrostou.
Teď trochu zpět do reality. Občas je vám smutno. Plná tribuna vám nevynahradí to, že na ní nesedí nikdo z vaší rodiny. Občas je to dřina. Někdy vstávám na ranní trénink od šesti hodin. Každý den musím chodit do školy a odpoledne zpět do tělocvičny na trénink dlouhý 3-4 hodiny podle nálady trenéra. Večer přijdu unavená domů a píšu do půlnoci úkoly. Ráno vstanu a jedu to zase celé od začátku. V sezoně nestíhám, máme 4 zápasy týdně, takže hodně odkládám školu a později to musím zase dohánět. Je toho mnohem víc, ale i tak to stojí za to a postavit mě zpátky na střední, vybrala bych si to znova.
Pokud inspiruji tímto článkem alespoň jednoho sportovce středoškoláka k tomu, aby se odvážil podat přihlášku, tak budu neskutečně ráda. Jděte si za svými sny a dělejte to, co vás baví, protože o tom to je a tahle životní zkouška vás posune neskutečně dopředu.
@Radun_a
