Ticho

Třetí třída ZŠ, devět let mi bylo, diktát z českého jazyka: "Eliška vila věnec" - věta, kterou si pamatuji dodnes. Napsal jsem si ji do sešitu. A pak? Ticho. Marně jsem přemítal, proč je okolo mě najednou ticho. Vypadalo to, že učitelka nemluví, přesto mluvila. Rozbrečel jsem se a učitelka za mnou přišla. Pochopila, co se stalo, tak volala mamku a jeli jsme do nemocnice, kde si mě 2 týdny nechali Levé ucho mi vypovědělo službu. Doktoři nevěděli proč.

O rok později jsem přestal slyšet i na pravé ucho. To už nebyla žádná sranda, takže podruhé Motol. „Aspoň neuslyším v neděli ty sekačky pod oknem,“ pronesl jsem u doktora, když mi řekl, že bude třeba mít sluchátka a nebudu úplně nejlépe slyšet. Bylo to řečené v nadsázce. Až postupem času jsem si uvědomil, o co přicházím.

Doma jsme byli všichni bezradní. Já jsem žil v tichu a nic nevnímal. A ta sluchátka? 20 tisíc korun, drahá věcička. Nebylo na to. Muselo se hodně šetřit.

Ve škole věděli, že tam nějakou dobu nebudu. Po asi dvou týdnech od příjezdu z nemocnice jsme zjistili, že se u nás v obci na mě uspořádala sbírka. Ačkoliv jsem si ťukal na čelo, že někdo kvůli mně dělá sbírku na nějaká sluchátka, tak později jsem si uvědomil, že mi to moc pomohlo. Prostředky, které jsme získali, jsme na to ihned využili.

S pomocí sluchátek malinko slyšet jde, ale hudba, zvuky z televize a tak, to vše jde mimo mě. I přes tento handicap jsem však dokázal, že zvládnu i složité věci. Dnes mám maturitu. Mám další úspěchy. A stojí mi to za to pokračovat v rozdělané práci.
@Mirek_48