Už ve dvanácti letech jsem si přestal hrát na schovávanou ve skříni.
Místo cesty do Narnie jsem za kabáty objevil svou schovanou sexualitu,
která hned věděla, že ke mně patří a že mi pomůže dosáhnout mého pravého
já.
V té době jsem chodil s jednou opravdu krásnou holkou. Místo toho,
abychom se drželi za ruce, jsem jí upravoval vlasy a místo líbání jsem
jí lakoval nehty. Na naši první pusu jsem se připravoval jako na válku.
Starší kamarádi mi řekli, že líbání je úžasný a že nic lepšího nezažili.
Důvěřoval jsem jim. Se svou první a poslední dívkou jsme šli do parku,
políbili se - a já si říkal: "Tak kde je sakra ten úžasný pocit?!" ...
Rozešli jsme se, hned jak jsme se políbili, jelikož ani ona ten pocit
neměla.
Když po čase přišlo na líbání se s klukem u hry jménem "Flaška", poprvé
jsem zažil ten úžasný pocit, o kterém kluci povídali, a nehodlal jsem si
ho nechat vzít. Hodně lidí mě odsuzovalo a ze začátku jsem si z toho
dělal hlavu, ale když se nad tím zamyslím, tak je hlavní, abych byl JÁ
spokojený sám se sebou. Protože já se sebou budu do konce mého života
trávit nejvíce času a né nějaký Franta z 9. B.
Důležité je se najít a milovat sám sebe. Pak vám řeči lidí budou u
prdele.
@Mr_Curlicue
