Mám pár příbuzných, o kterých se většinou rozpovídám až po třetí skleničce vína nebo první kořalce. Snad každý, koho znám, má v životě někoho takového. Lidi, co by vám měli být blízcí, být vám oporou, protože od toho přece máme rodiny. Jenomže namísto toho jsou to ti, pro které ať děláte, co děláte, nikdy nebudete dost dobří.
Každý krok, co uděláte, je špatně, vždycky si najdou někoho, koho vám předhodí jako toho lepšího, šikovnějšího. Nikdy vás nepochválí, nikdy vám neřeknou, že jsou na vás hrdí. To dovede neuvěřitelně ranit, obzvlášť potom, když je vám třináct a snažíte se v něčem najít. Protože když už máte pocit, že to tentokrát bude ono, sestřelí vás buď tím, že na to nemáte, nebo že je to vlastně strašná hloupost a nemá to cenu. A než se nadějete, zjistíte, že je vám osmnáct a strašně moc jste toho zabalili dřív, než jste stihli začít jen proto, že vám v koutku mysli sedí ten ošklivý stín, který vám celý život neustále dokola jen říká, že to nemá cenu.
Že nejste dost chytří, dost pěkní, dost hubení, dost vytrvalí, dost snaživí. Že se máte podívat támhle na bráchu/ségru/sestřenku/bratránka/kamarádku/spolužačku/nehodící se škrtněte, jak jsou úžasní a vědí přesně, jak se to dělá. Ti to v životě jednou někam dotáhnou.
A když už ten stín na chvilku zmlkne, pro změnu se zas ozvou jeho stvořitelé a jste zase tam, kde jste byli. Ale víte co? Vyprdněte se na ně. Na všechny. Odnaučte se stavět svůj život na tom, co vám řeknou, co si budou myslet a co od vás očekávají, ať už je to kdokoliv, protože žít ho přece budete vy.
Dnes už jsem dospělá. Za těch pár let jsem se smířila s tím, že nikdy nebudu veterinářkou, herečkou, spisovatelkou ani malířkou, protože jsem se tehdy bála si dupnout a jít si za svým. A nakonec jsem se přeci jen našla. Našla jsem se v boji o opravení rozbitého systému pro své budoucí děti a jejich děti, abych byla aspoň ten jeden, co jim řekne, že na to mají, ať je to cokoliv, a dala jim všechny prostředky k tomu, aby to mohli dokázat.
Že je to ztracené, nemá to smysl a mám se radši starat sama o sebe, to si dodnes vyslechnu na každém rodinném setkání či oslavě. A víte co? Vědí leda houby. Tohle je můj život, mé cíle, mé metody a má pravidla. Má to smysl a máme na to. Každý z nás.
@vivalafuckoff
