Sám

Jsem jedináček. Vyrůstal jsem na vsi, jsem z ještě docela silného ročníku, takže jsem tu měl dost vrstevníků, ale nikdy jsme si moc nesedli. Jako malý jsem se tak musel naučit zabavit se sám, roky tak bylo mým nejlepším kámošem Lego, následované plastovými vojáčky a knihami. 

V dětství jsem měl jednoho dobrého kamaráda, byla to má stejně stará sestřenka, pak ale přišel rozchod jejích rodičů a stěhování pryč, vazby mezi námi se přetrhaly a nám se je podařilo dát dohromady zase až po dlouhých letech. Z kdysi široké rodiny jsem v podstatě zůstal sám. Tohle je ale dost moje vina. Jsou věci, které si neodpustím. 

Od mala jsem zvyklý trávit čas sám se sebou. Dejte mi místo, kde mě nikdo nebude rušit, způsob jakým se zabavím už si najdu sám, budu se toulat ve svých světech, ať už na cizích planetách, v jiné době nebo v alternativní realitě, ale budu tam sám, bez závislosti na ostatních. 

Nemám rád, když jsem na někom závislý. Mám z toho strach. Nerad si pouštím lidi k tělu. Navazuji sice spoustu známostí, ale nepotřebuji mít desítky a stovky přátel. Mám pár blízkých, které rád vídám hodně často, ale nechci, aby mezi námi vznikl nějaký bližší vztah. Můžeme se potkat, popovídat, popít a podobně, pak se rok nevidět a nic se nestane, nebudete mi chybět, já nebudu chybět vám a budu spokojený. Zrovna zítra se mám s jednou takovou osobou setkat - neviděli jsme se dva, možná tři roky, ale budeme si mít co říct, pobavíme se a pak zase každý půjdeme svojí cestou.

Nerad přicházím o lidi, které mám rád, to platí i o vztazích a v tomhle případě obzvlášť. V poslední roce jsem si pustil několik žen k tělu, bohužel taky jednu k srdci a nevyšlo to a bolelo to. Z té bolesti mám strach. 

Radši jsem sám. 

Ale někdy se tak necítím dobře a pak díky za sociální sítě.
@realphilhazard