Můj kolega je šlechtic. Opravdový, skoro jako z pohádky ...
Má vlastní erb, malý zámek a velký nadhled. Preferuje gentlemanské dohody stvrzené podáním ruky. Velmi šlechetné, leč s nulovou auditní stopou, což je v organizaci kontrolované několikrát ročně vyloženě radost. Ale především je unikátním rétorem. Nemá potřebu exhibovat, přesto se při každé oslavě narozenin očekává jeho řeč. Rád ho poslouchám. Při proslovech i v každodenním procesu. Vyjadřuje se hladce a přirozeně, bez kudrlinek a nemotorných slo(v)ních obratů, bez zbytečných cizích slov. Bez vulgarit a hanlivých výrazů. Dokonce i bez slov jako "škaredý" či "hnusný", které nahrazuje "nepěkným" a "nehezkým". Český jazyk je pro něj nástrojem ušlechtilosti a on je šlechticem a šlechtičem českého jazyka.
