Vždycky se mi líbilo, když mi ostatní holky vyprávěly, jak s nimi chodí mamka nakupovat, chodí spolu na obědy, probírají kluky atd. Vždycky jsem to chtěla zažít, ale nejde to. Moje mamka taková není. Všude vypráví, že má se mnou kamarádský vztah, ale nemá. Kdykoliv jí něco řeknu, tak mi odpoví: jsi jen puberťák, mysli na školu, staráš se jen o to, abys byla namalovaná, učesaná, a tak bych mohla pokračovat dál.
Pro někoho jsou tohle maličkosti, ale pro mě to znamená hodně. Svoji mamku mám ráda, ale tohle mi u ní chybí.
Myslím, že pro dceru je hodně důležité, aby jí matka naslouchala.
Pokaždé, když přemýšlím o budoucnosti, napadne mě moc otázek. Jaká bych byla já? Byla bych lepší máma? Svěřovalo by se mi moje dítě? Byla bych pro něj vzor?
Doufám, že až si to za pár let přečtu, zjistím, že jsem byla takovou matkou, kterou jsem já neměla.
@princesss_ell
