Člověk by řekl, že po těch letech už mě to nepřekvapí. Že už budu na tyhle občasný stavy beznaděje připravená.
Víte, pravda je, že na tohle člověk nemůže být připravenej nikdy. Ani kdyby to zažil milionkrát. Může si všimnout, že se to blíží. Ale nikdy, nikdy se nedokáže připravit na tu vlnu zoufalství, která přijde. Protože když je to pryč, nedokáže přesně určit, co se mu honilo v hlavě. Co mohlo být tak špatný, aby mu to dalo myšlenky na bezcennost života.
Když jsem začínala gympl, měla jsem pocit, že už jsem velká. A když jsem za sebou měla první čtyři roky, myslela jsem si to samý. A říkala jsem si, tyjo, za chvíli budu velká, budu dospělá, už budu mít všechno srovnaný. Ještě rok. Ještě další. A maturita, až budu maturovat, určitě budu mít život v pořádku!
A teď? Strávila jsem na tý škole skoro osm let, ale velká, dospělá, rozumná - to si vůbec nepřipadám. Maturita je za rohem a já ten život pořád srovnanej ani zdaleka nemám. Všechno to mělo být jinak. Ne?
Občas mám prostě pocit, že nejsem dost dobrá. A jasně, většinu času na to nemám v hlavě místo. Odsouvám to, což je to jediný, co jsem s tím za ty roky dokázala udělat. Mluvím o tom, pracuju na tom, vím, který věci to mohou spustit. Ale jsou věci, kterých se člověk zbavit nedokáže. Ne úplně. Takže když vím, že je to jen špatná nálada, dám si něco sladkýho, nebo skleničku vína, nebo se seberu a jdu s někým na kafe. A ono to přejde, když se mi podaří se dostatečně rozptýlit.
Jenže jsou dny, kdy vím, že nic z toho by mi nepomohlo. Jsou dny, kdy se dokážu jen zabalit do deky a ležet a i to mě naprosto vyčerpává. Jsou dny, kdy se nesnáším tolik, až mám pocit, že ostatním by beze mne bylo líp.
Trvalo mi dlouho, než jsem se odhodlala s tím někam zajít. Než jsem si přiznala, že se mnou něco není v pořádku. A pořád ještě o tom nemluvím s většinou blízkých, nechci, aby se na mě dívali jinak. Aby se mnou jednali v rukavičkách.
Neexistuje něco jako být na deprese moc mladá, ačkoliv už jsem to párkrát slyšela. Není to ani lenost. Je to nemoc jako každá každá jiná. A jak s ní budeme bojovat, to je jen na nás.
Holka ve flanelce
