Na základce jezdil v našem malém městečku autobus mezi domovem a školou každou půlhodinu až hodinu. A odpoledne, když zrovna nejel, nebo když zrovna nejela harmonika, nebo když *zde si domyslete libovolnou výmluvu*, jsem chodil domů pěšky 3 km (40 minut).
Byl jsem díky tomu trochu mimo kolektiv, který denně čekal na zastávce, kde se mladší učili od starších kouřit, kde se kluci prali a holky drbaly o kdečem. Ale mě z nějakého důvodu bavilo víc tohle.
Byl jsem díky tomu trochu mimo kolektiv, který denně čekal na zastávce, kde se mladší učili od starších kouřit, kde se kluci prali a holky drbaly o kdečem. Ale mě z nějakého důvodu bavilo víc tohle.
Dokonce z toho byl jednou průser. Ve druhé třídě jsem se zastavil po cestě a v největším slejváku sbíral kaštany. No a kolem jela učitelka ze školy, naše sousedka. Byl z toho jasný výprask.
Ale zůstalo mi to. Na gymplu jsem chodil do školy 3,5 km (35 minut), teď na vejšce 5 km (50 minut). Tam a pak zase zpátky. A na trénink. Běžně tak mezi intrem, školou a tréninkem nachodím třeba 14 km denně. Do práce, která je v Jizerkách, chodím z Liberce i dvě hodiny, když se mi teda chce to jít pěšky. Takže skoro vždycky.
Teď mě máte za blázna! Ha! Lidi v tom vidí jen žrouta času. Ale třeba v Liberci, který je dost klikatý, je to jen o 15 minut pomalejší než městská, když přestup navazuje. Když nenavazuje, vyjde to nastejno. Ale co víc, udržuje mě to ve stabilní fyzické kondici. Hlavně když ráno nestíhám a půl cesty běžím. Takové kardio po ránu.
A ještě důležitější je, že jsem venku. Půl dne v laborce, zbytek na tréninku a doma u PC, tohle je jediná možnost, jak se dostat na chvíli na čerstvý vzduch. Člověk tam přijde na jiné myšlenky, dostane nové nápady, má chvíli pro sebe.
@dvorapa
