15. 10. 2017

Když se řekne máma

Maminka. Nejdůležitější člověk v našich životech. Veškerá má slova jsou pro ni a pro lidi.

Právě ta naše maminka by měla být zocelená životem, namísto toho mi však připadá stále křehčí a zranitelnější. Začalo to už kdysi. Máma pro své děti udělá všechno. Chtěla ho opustit. Odejít od muže, který ji bil a ubližoval. Víte, kolik úsilí ženu stojí odejít od někoho, od koho chce odejít a přesto nemůže uvěřit tomu, jak moc se milovaná osoba změnila? Udělala to, a když se jí pár dní neozýval, musela se vrátit domů pro zbytek věcí. Našla ho. Na mé šesté narozeniny se oběsil.

Kdykoliv mě maminka štve, vybavím si, co vlastně všechno za svůj život viděla. Co musela prožívat. Jaké rány ji zasáhly. A především čeho jsou mámy schopny, aby ochránily své děti.

Život šel dál a maminka potkala tátu. Který táta byl první, a který až druhý? Teď existuje jediný táta. Ten, se kterým jsem já a moje tři mladší sestry v domácnosti válčily, ale nakonec ho stejně jako maminku bezmezně milujeme.

Maminka je ten typ člověka, který je obrněný. Má kolem sebe zeď. Někdy se snaží být až příliš příjemná a jindy je nechtě až příliš nepříjemná. V obchodech ji nemají rádi. Někdy slova vyřkne tónem, který lidé nesnášejí. Když se šla zeptat do galanterie na látku z výlohy, prodavačka jí prostě řekla: ale ta je drahá. Jindy jí lidé odseknou. Prostě lidem nesedne. Třeba už čeká nepříjemné reakce, tak je taky odměřená.

Všechny tyhle historky mě dělají smutnou. Doma je maminka vřelá, usměvavá a spokojená, na nás všechny tak hodná. Starostlivá. Ale nikoho tam venku to nezajímá. Nikdo nepátrá po osudech všech těch nepříjemných nebo nesympatických lidí, které denně potkáváme. Nikdo vám neřekne, kdo je ve skutečnosti opravdu zlý, a kdo má jen ve tváři vepsanou bolest a od cizích lidí dobré slovo ani nečeká. Za každou nepříjemnou tváří se skrývá příběh, a kdo ho nezná, nemá právo soudit.

A proto mámu budeme už jen hýčkat. Budeme vytvářet zážitky, o kterých se jí ani nesnilo. Budeme ji brát na místa, po kterých touží. Budeme o ni pečovat, jako ona každý den pečuje o nás. To proto, aby jí ten přenádherný úsměv, který věnuje svým blízkým, vydržel i pro ostatní. Aby její světlo nezhaslo, kdykoliv nejsme nablízku. Aby věděla, že teď je řada na nás. Mámy se mají rozmazlovat.
@le_vandule