Celkem často slyším, že musím být asi strašně
náročná na muže, protože jinak není možný, aby holka jako já byla sama.
Pak se ještě objevují teorie, že jsem nezvladatelně žárlivá hysterka a
doma chovám hejno jedovatých hadů… K těm hadům se nebudu vyjadřovat, ale
u zbytku s klidným svědomím můžu říct, že ne!
Vlastně bych řekla, že jsem daleko víc tolerantní, než jsem bývala. Před deseti
lety jsem toužila po něčem „dokonalém“… Po klukovi bez chyb a
vztahu, co neskřípe. Priority byly nastaveny na 100% věrnosti a spoustě
společného času. Dnes toužím po 100% důvěře, po troše času pro sebe a
po respektu a úctě. Něco se nemění – stále se chci těšit z jeho
přítomnosti, hodně a upřímně mluvit, umět se smát i umět mlčet. Spolu.
Během života jsem sama udělala spoustu chyb a jistým vzorem pro mě určitě jsou i rodiče. Nebyli vždy ukázkovým párem a prošli si spoustou méně či více těžkých
zkoušek. O to je jejich vztah nyní pevnější. Váží si jeden druhého, a
i když o tom možná už méně mluví, dokazují to každým činem nebo pohledem.
Bez polibku táta nenechá mámu ani odejít na nákup. Tátovi se nestane,
aby přišel domu z práce a neměl nachystaný kávovar na svůj odpolední
šálek. Vzájemně si chválí uvařená jídla a o hluboké jizvy se naučili
starat tak, že se zahojily v něco, co možná není dokonalé, ale rozhodně
je to opravdové.
Takže ne, nejsem hysterická, žárlivá a ani přehnaně náročná. Jen už vím, co chci. A že pokud vám na člověku záleží, čas si na něj vždy najdete. Silný vztah nemusí mít začátek a průběh jako z pohádky… Ale budu
upřímná, nenáročná taky nejsem, kdo by byl, když má jeho otec po 31
letech s jednou ženou nastaveno jako vyzvánění „Love me tender“, když mu
volá…
@BlondataBehna
