Otec šesti dětí spáchal sebevraždu. Spousta lidí má potřebu vyjádřit
rozhořčení, padají slova jako zbabělost, útěk, jednoduché řešení... a podobně. Omluva neexistuje.
Pravda je taková, že nikdo nikdy neví, jakým peklem sebevrah procházel.
Jsou různé druhy sebevražd i jejich příčiny. A jsou i různé druhy
depresí, které k nim můžou vést. Ty dané aktuální situací (třeba vážným
úrazem, ztrátou blízkého nebo obrovským průšvihem), ale také ty, jež
jsou na vnějším působení prakticky zcela nezávislé a odehrávají se pouze
a jedině v mysli nemocného.
Člověk, který měl vážný úraz, trpěl v jeho důsledku depresí, ale přesto se nezabil, vůbec netuší, jaké jsou ty druhé deprese. Jak černá a
nekonečná je to beznaděj. Jaká je to bolest, psychická i
psychosomatická. Jakým bludům člověk v takové situaci bezvýhradně věří.
Že vidí sebevraždu zcela iracionálně nikoliv jako snadné řešení a útěk,
ale jako akt, který pozůstalým i celému světu přinese jenom úlevu. Který
je osvobodí od té tíhy, jakou představuje on sám. A že neexistuje
jediný důvod, proč zůstat naživu, avšak pro odchod ze světa se jich
naopak najdou tisíce.
Také trpím depresemi. Těmi druhými. Naštěstí (aspoň zatím) ve
zvladatelné formě a jejich důsledkem je jen občasné pálení mostů a
ničení mých existencí v přeneseném slova smyslu. Přesto dostávám
„líznout“, jaké to je tam dole, kde ani není dno, jen bahno, do kterého
člověk zabředá čím dál hlouběji, až nemůže ani dýchat. Sebenenávist je k
nevydržení a není nejmenší naděje, že to někdy skončí. Sebevětší
prkotina nabývá obludných rozměrů. Důvody k životu mizí jak pára nad
hrncem, není se k čemu upnout. Nic už nemá smysl. „Veškerý odpor je
marný.“
Taková deprese vůbec nechodí zároveň se smutkem nebo špatnou zprávou.
Následuje třeba po vyčerpávajícím pracovním vypětí, které skončilo
velkým úspěchem. Na chvíli se člověka zmocní radost a pocit uspokojení a
pak následuje prudký sešup a tonutí. Naopak mám vyzkoušeno, že reálný
velký problém může člověka nečekaně zmobilizovat a odsunout deprese na
druhou kolej.
Nikde není psáno, že právě tohle byl důvod, proč si ten otec šesti dětí sáhl na
život. Ale ani to, že nebyl. Mě jen trochu děsí, jak ukvapené děláme
soudy a s jakou lehkostí a nezměrným sebevědomím
vynášíme rozsudky. Nikomu z nás by myslím neškodilo trochu víc
pochopení, vcítění a ohledu k druhým a k jejich trápení.
@Tichotlapka
