Bydlím v malé vísce o sto obyvatelích uprostřed ničeho, doma už teď ale moc času netrávím. Včera jsem se po deseti dnech
vrátila z Klimakempu, který jsem jako členka hnutí Limity jsme my spolupřipravovala, zítra vyrážím
na konferenci pro svobodný Írán v Paříži a na konec července plánuji výlet do Gdaňsku na setkání angažované
mládeže.
Fakt,
že dělám něco, co mě naplňuje, vyvažuje stavy vyčerpání a pomáhá mi zvládnout návraty do
každodenní reality i konfliktní situace. Na urážky a naštvané výkřiky už jsem si víceméně zvykla,
nejsem na ně totiž sama. S aktivismem přichází komunita, nová rodina, co tě podpoří, protože se její
členové o sebe navzájem starají.
Začalo to nevinně. Zúčastnila jsem se malé olomoucké demonstrace, kde jsem se seznámila
s aktivními lidmi ze Strany zelených, ty samé jsem pak potkala na Prague Pride a poté do Zelených i
vstoupila.
Paralelně k stranickým začátkům jsem se přihlásila a byla vybrána na dlouhodobé školení
podporující mladé na cestě k angažovanosti – Akumulátor. To zásadně ovlivnilo můj další
vývoj. Během druhé poloviny roku 2016 až do letošního května jsem se
spolu s další dvacítkou mladých lidí neformálně vzdělávala, potkávala se s inspirativními osobnostmi
ovlivňujícími svou činností širokou veřejnost a hlavně se zbavila pocitu, že se s pomyslnými elitami
obyčejný člověk nemůže bavit. Může. Dokonce musí. Není totiž nic důležitějšího než zapojení
veřejnosti.
Ze všeho nejvíc jsem si ale začala uvědomovat důležitost dialogu, který je zásadní ve všech sférách
života a pro sféru veřejnou to platí trojnásob. Pohybujeme se ve světě zkratek, kde platí, že nejvíc
prostoru dostane ten, kdo si za něj nejvíc zaplatí. Často se pak stává, že žijeme ve stereotypech
daných mediálním diskursem, které často mizí s osobním setkáním. Člověk totiž rychle zjistí, že si ty
démonizované sluníčkářky a neomarxistické xenofilky taky rády zajdou na pivo, zatancovat nebo na fotbal, i když to často, ale ne vždy, znamená, že přijedou na kole, cestou přelepí hákový kříž
samolepkou a ke konci večera vás pozvou na plánovanou demonstraci a veganský oběd.
Ignorace veřejných témat a mávání rukou nad problémy, které se nás „netýkají“ nezvratně vede
k vyčlenění aktivních lidí ze zbytku společnosti, která se s nimi nedokáže, nebo nechce ztotožnit, a tím
k znemožnění reálné změny. Tak se nebojte odhodit předsudky stranou a zajděme na jedno, třeba
nám to změní život.
@ThePirateToni
