Dostala se mi do rukou jedna starší fotka. Je nás na ní pět. Pět
veselých, šťastných žen.
Co to bylo za štěstí? Nic zvláštního, měly jsme
většinu z toho, co si tak lidé přejí. Partnery, dospívající děti, které nezlobily. Měly jsme práci, domov a
byly jsme zdravé. Spojovala nás kromě jiného záliba v lyžování a
také cyklistika. I divadlo…
Pak jedné z nás zemřel partner. A po čase totéž potkalo další. Dvě z
nás muže vyměnily. Jedna aktivně, druhá nedobrovolně. Dvě změnily práci,
obě k horšímu, jedna se z toho málem zbláznila. Tehdy jsme viděly, jak
se člověk může dostat na dno. Pořád to ale nebylo to nejhorší. To
přišlo zrádně a hlavně nečekaně. Jedna z nás přišla o dítě a druhé dítě
těžce onemocnělo.
Je možné, že tohle nás čekalo v okamžiku, kdy jsme se při focení tak
smály?, říkám si teď. Jak vidíte, je. A jak uvidíte dále, všechno jsme to unesly.
Dvě z nás se znovu vdaly, jedna se rozvedla, ale potkala
lepšího mužského. Tři si zařídily nebo ještě zařizují domky, které se
staly srdcem jejich rodin, kam se dospělé děti rády vracejí anebo tam
dokonce žijí. Dvě už jejich děti obohatily o vnoučata. Všechny máme co
dělat. Některé profesně, jiné si našly životní styl, který je naplňuje.
Jedna vydala knihu, jak si to mnoho let předtím přála. Všechny jsme ve
vztazích víceméně šťastné.
Věřím, že kdybychom se třeba dnes takhle fotily, budeme se zase smát.
Budeme se smát v přítomném okamžiku, kdy vlastně jen dýcháme a vnímáme třeba úsměv
kolemjdoucího, vůni parfému anebo jídla, zahnanou žízeň či hlad… Krásnou melodii, hezkou textovku s pozdravem či vzpomínkou, anebo ano, i s jobovkou! I to je život. Nikdo nemá
všechno, co si pod pojmem štěstí představujeme. Všichni do jednoho však
máme PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK. Užívejme si ho a... Pokud to jen trochu jde,
smějme se, nasmějme se dopředu, neboť nikdy nevíme...
@OlinaTborsk
