Co vás napadne, když mezi neznámé lidi vstoupí žena, která se usmívá?
Je namyšlená?
Je šťastná?
Svádí mě?
Nebo je prostě vděčná za každý okamžik?
Možná o ní nevíte nic. Kolik prožila nekonečných nocí bolesti a obav.
Kolikrát nedýchala strachy, aby se její dítě zvládlo ještě nadechnout.
Kolikrát byla zklamána a zraněna od lidí, kteří zraňovat nemají.
Jenže ona zjistila, že plakání po nocích nepomáhá. Že utrápený obličej
nic nezlepší. Že když už je na dně sil, unese ještě daší nálož. Že nemá
smysl závidět těm, co se mají líp. A i když jí je nejhůř, vždycky zvládne
říct aspoň dobré slovo druhým.
Má totiž velké štěstí.
Je žena.
Já jsem.
Díky tomu mám spoustu dobrých darů. Stvořitel nás obdařil hromadou
vlastností, kterými pánové prostě neoplývají. Musí to tak být,
aby lidstvo přežilo. To něco navíc nám umožňuje dobrovolně opustit dobře
placenou práci za účelem zplození potomků. Měsíce chodit po světě s
oteklými kotníky a obrovským břichem. Nevypustit duši při
třicetihodinovém porodu a za týden se těšit na další dítě. Přežít roky v
džungli plínek, praní a společenské izolace. Nevyspat se po mnoho
měsíců a přitom zůstat pozitivní. Být od svých nejbližších tisíckrát
zklamána a stále milovat.
Všechno zvládneme, protože my víme. Jsme dárkyně života a bez nás by to
nešlo.
Navíc vím, že nikdy nebudu sama. I když se k vám i ti nejbližší otočí
zády, vždycky je nade mnou ochranná ruka. Nepovyšujte se nad věřícím
člověkem. Je to skvělé, že v každé situaci mám obrovskou naději a čím
víc trápení, tím víc pomoci jsem zažila.
A tak chodím po světě a usmívám se. Je pořád mnoho
důvodů k radosti. Že jsme vstali živí, že je venku krásně, že znám
skvělé lidi. Vždycky budu hledat to, co ve
sklenici života ještě zůstává a radovat se z toho.
Moji milí, nebojte se a usmějte se :-)
@marki13viden
