„Třídíš odpad?“
„Ale prosím tě, stejně se to sype na jednu hromadu.“
„Jo, a taky to je k ničemu, když to nedělají všichni. Co já sám můžu
ovlivnit?“
Nejsem vědec a ani „zelený fanatik“, abych tady moralizoval o tom, kolik miliónů tun odpadu zbytečně skončí v mořích, kde se koupeme nebo v zemi, ve které pěstujeme naši potravu. Občas mi připadá, že lidé berou přírodu jako samozřejmost. Jako něco, co člověku patří a proto, že dře a platí daně, má nárok taky na trochu té přírody, se kterou si může dělat co chce. Někdo to přeci sebere a nebo se to rozloží. Za to přeci platím stát, aby se o to staral!
Natočeno bylo snad tisíce hodin reálných záběrů zubožených oceánů, řek, lesů a polí, které jsme dokázali během jedné generace dokonale zničit. Jenom kvůli tomu, že si balíme do plastů a plechu snad úplně všechno a nejsme schopni se toho posléze řádně zbavit. Jen si vezměte, kolik igelitových pytlíků týdně nasbíráte v obchodě. Z kolika různých obalů vyndáte jídlo a pití. Jsou to tuny odpadu na jednoho člověka, které, pokud se řádně nezpracují, končí ve vzduchu, který dýcháme nebo v půdě, ze které máme obživu.
A netřídění odpadu není to nejhorší. Nejenže někdo odpad netřídí, alespoň na základní papír a plast, najdou se stále tací, kteří jsou líní si nechat obal od čokolády chvíli v batohu a místo toho jej pohodí v lese nebo do řeky.
Dost často se také setkávám s tím, že člověk argumentuje, že sám nic nezmůže nebo „podívej se na Asii, tam to všechno hází do řeky“, moje třídění je k ničemu, dokud nezačnou oni!“. To je pravda, ale kde jinde by měly vzít tyto chudé státy příklad než v Evropě? I těm nejhloupějším to dojde, když vidí zuboženou přírodu, kterou nemohou využít. Nebo si myslíte, že jim nevadí toxická řeka plná plastů a fekálií?
Je to jen o tom vzdát se trošky pohodlí. Není potřeba dělat žádné razantní změny. Jen se příště, až půjdete do obchodu, zkuste pozastavit a zeptat se sami sebe - potřebuji ten sáček? Potřebuji tu igelitku? Nestačila by mi jedna plátěná taška, kterou můžu použít vícekrát? Co kdybych si jednou za týden udělal pěti minutovou procházku a ty dva pytle hodil do tříděného odpadu? Udělá mi to něco? Přijdu kvůli tomu o něco důležitého?
Někteří lidé se ve vyhazování nepoučí, takže to tu bude stále. Ale mám takový „zlozvyk“. Když venčím psa a vidím na zemi nějaký odpadek, tak pokud to jde, zvednu ho a dám do koše. Nevěřili byste, jak se dá vaše okolí najednou zlepšit. Kdyby to takhle dělal každý druhý, bylo by nám tu zase o něco lépe. Nemyslíte?
Nejsem vědec a ani „zelený fanatik“, abych tady moralizoval o tom, kolik miliónů tun odpadu zbytečně skončí v mořích, kde se koupeme nebo v zemi, ve které pěstujeme naši potravu. Občas mi připadá, že lidé berou přírodu jako samozřejmost. Jako něco, co člověku patří a proto, že dře a platí daně, má nárok taky na trochu té přírody, se kterou si může dělat co chce. Někdo to přeci sebere a nebo se to rozloží. Za to přeci platím stát, aby se o to staral!
Natočeno bylo snad tisíce hodin reálných záběrů zubožených oceánů, řek, lesů a polí, které jsme dokázali během jedné generace dokonale zničit. Jenom kvůli tomu, že si balíme do plastů a plechu snad úplně všechno a nejsme schopni se toho posléze řádně zbavit. Jen si vezměte, kolik igelitových pytlíků týdně nasbíráte v obchodě. Z kolika různých obalů vyndáte jídlo a pití. Jsou to tuny odpadu na jednoho člověka, které, pokud se řádně nezpracují, končí ve vzduchu, který dýcháme nebo v půdě, ze které máme obživu.
A netřídění odpadu není to nejhorší. Nejenže někdo odpad netřídí, alespoň na základní papír a plast, najdou se stále tací, kteří jsou líní si nechat obal od čokolády chvíli v batohu a místo toho jej pohodí v lese nebo do řeky.
Dost často se také setkávám s tím, že člověk argumentuje, že sám nic nezmůže nebo „podívej se na Asii, tam to všechno hází do řeky“, moje třídění je k ničemu, dokud nezačnou oni!“. To je pravda, ale kde jinde by měly vzít tyto chudé státy příklad než v Evropě? I těm nejhloupějším to dojde, když vidí zuboženou přírodu, kterou nemohou využít. Nebo si myslíte, že jim nevadí toxická řeka plná plastů a fekálií?
Je to jen o tom vzdát se trošky pohodlí. Není potřeba dělat žádné razantní změny. Jen se příště, až půjdete do obchodu, zkuste pozastavit a zeptat se sami sebe - potřebuji ten sáček? Potřebuji tu igelitku? Nestačila by mi jedna plátěná taška, kterou můžu použít vícekrát? Co kdybych si jednou za týden udělal pěti minutovou procházku a ty dva pytle hodil do tříděného odpadu? Udělá mi to něco? Přijdu kvůli tomu o něco důležitého?
Někteří lidé se ve vyhazování nepoučí, takže to tu bude stále. Ale mám takový „zlozvyk“. Když venčím psa a vidím na zemi nějaký odpadek, tak pokud to jde, zvednu ho a dám do koše. Nevěřili byste, jak se dá vaše okolí najednou zlepšit. Kdyby to takhle dělal každý druhý, bylo by nám tu zase o něco lépe. Nemyslíte?
