21. 6. 2017

Spolubydlící

Když se mě někdo zeptá, s kým bydlím, řeknu, že s kamarádem. Když se zeptají, jestli to na mě nezkouší, řeknu, že je gay. Protože mi na tom nepřijde nic zvláštního a je to celkem jasná odpověď na položenou otázku. Často pak přijdou dotazy, jestli si holí nohy, jestli má ten ,,teplej“ hlas, jestli nosí podpatky/krade mi make-up/má čivavu/přebírá mi nápadníky… No… Ne. Je to chlap – nechává nahoře prkýnko a nechápe, proč mám dva ručníky nebo 4 krémy. Bez problému přidělá poličku, odnese prázdný lahve od (mýho) vína, protože jsou těžký a dost toho sní. Taky je to kamarád, takže mi případné nápadníky přeje a nepřebírá. Má větší nohu a lepší pleť, tudíž moje podpatky i make-up mu jsou volný. A i kdyby měl ten ,,nejteplejší“ hlas v Praze, dvě čivavy nebo oholený nohy, bylo by mi to jedno, pokud by se choval tak, jako teď – jako někdo, kdo si mě váží a kdo se podílí na chodu domácnosti dost velkým podílem. Je to člověk, s kterým sdílím koupelnu i občasný večerní splín nebo radost z blbostí. Má stejný smysl pro humor a všude chválí, jak jsem skvělá kuchařka.

A jasně, že si občas vezme růžovou a někdy dýl řeší, co si vzít na sebe. Já zase občas řeknu úplnou kravinu nebo si nasypu sůl do čaje – ale ne proto, že jsem blondýna, ale prostě proto, že jsem jenom člověk… 
@BlondataBehna