Když jsem byl malý, tak jsme bydleli na vesnici. Mamka s taťkou byli
pracovně vytížení, a mě velkou část dětství vychovávali babičky a
dědečkové, strejdové a tety od cesty, sousedé. Dostal jsem tu nejlepší
výchovu. Tedy nevím, jestli nejlepší, ale rozhodně správnou. Mohl jsem
mít, co jsem jen chtěl, ale odmala mi bylo vtloukáno do hlavy, že v
životě jsou potřebné jen důležité věci. Mamka a babička mě rozmazlovaly, táta, ale hlavně děda se to snažil
utnout.
Dědy si vážím nejvíce. Později jsem si uvědomil, že mi předal to
nejlepší, co mohl. Sice jsem byl malý, a neměl jsem téměř žádný rozum,
ale on se mnou mluvil jak s dospělým. Upřímně. Narovinu. Když jsem něco
nevěděl, tak se mi to snažil vysvětlit. Díky němu jsem v pěti letech dokázal popsat, jak se z pulce stává žába nebo jak včely mění pyl na med. Vše
to dokázal zaobalit tak, aby to má malá hlava pochopila. Když umíral můj
první pes, tak mi narovinu řekl, že je starý, a že už tu dlouho nebude.
Nic na mě nehrál. Když jsem něco udělal špatně, nebo jsem zlobil, tak mě
ořikl tím nejhlasitějším hlasem, co ze sebe dokázal dostat. Někdy byl
na mě až moc "drsný", ale já mu to nemám za zlé. Děkuju mu za to,
protože mě takto naučil k respektu.
Mamka a taťka se rozešli, když mi
bylo asi sedm. Nechci o tom moc mluvit a chci se dostat k hlavní myšlence, tak to trochu zkrátím. Rozchod rodičů mě odcizil od obou dvou.
Táta hodně pracoval a pracuje doteď, neměl na mě tolik času. Máma si
našla přítele, a pak i manžela. Nemám ho rád. Nechci nikoho soudit, ale asi on mi v životě
nejvíce ublížil. Podnikatel, hrubý, psychicky nestálý a rozumbrada.
Choval se ke mně jako k zaměstnanci. Za jakýkoliv nesouhlas mi dal
facku. Ale jakou. Víte proč? Nechtěl jsem dojíst čočkovou polévku,
kterou nemusím dodnes. Měl potřebu mě vychovávat, mamka chtěla, aby mě
vychovával, ale on je ten poslední člověk od koho bych chtěl vychovávat.
Tátu mám. Nepotřeboval jsem náhradu, která mě jen mlátila, řvala na mě,
a pak následně házela talířem při sebemenší nespokojenosti. Stále
nechápu, jak tomu máti mohla jen přihlížet... Podtrženo a sečteno. Ani u mámy ani u táty se necítím, jako bych byl
v rodině. Aktuální rodina pro mě jsou prarodiče a příbuzní. Vše z
tátovy strany. Tato rodina mi ukazuje, jak moc máme společného. Hlavně
smysl pro humor, a jestli to tak mužu říct... správnost a lidskost.
@lodzistykk
