Jsem učitel. Pracuji od 8:00 do 12:00. Jsem naprosto neschopný, a proto učím. Navíc,
co je to za práci, když jen 45 minut sedím a něco si povídám sám pro
sebe? Všechny testy stihnu opravit o velké přestávce. A přípravy?
Nedělám. Stačí rychle improvizovat po cestě do třídy. A ano, mám v létě prázdniny.
Takhle vypadá
obrázek učitele v české společnosti.
Jaká je realita? V práci jsem přesně 8 hodin, od 7:30 do 15:30. Doma
musím ještě další minimálně dvě hodiny pracovat, abych byl připraven na
další den. A to i přesto, že jsem už o víkendu strávil několik hodin
přípravami na tento týden. A jedna věc, kterou nechcete číst – některé
děti nemusím jen vzdělávat, ale i vychovávat. A co je horší, některým musím
dělat „partnera“, protože rodiče nejsou doma a nezeptají se jich „jak se
vlastně máš?“ Že si za těch 8 pracovních hodin sednu 10 minut u oběda,
kdy zároveň posouvám jídlo do pusy a držím dozor, je už jen maličkost.
Ale nebojte, nestěžuji si. Já si práci učitele vybral, přestěhoval jsem
se přes půl republiky a co je hlavní, baví mě víc a víc. Platí totiž
jedno pravidlo – jaký si to uděláš, takový to máš. Pokud chce učitel
naučit, musí se připravit. Pokud chce učitel zábavu, musí si umět udělat srandu i ze sebe. A pokud chce respekt, musí si ho zasloužit.
Převládající obraz učitele ve společnosti je jen břímě, které nesu po
minulých generacích učitelů. A to mě nezajímá. Koukám do budoucnosti.
Zajímají mě jen soudy mých vlastních žáků, kteří mě znají. Je můžu
vzdělat. Jim můžu pomoci. A oni mi to pak vrátí. Něco mě naučí. A pokud
budu úspěšný u nich, nakonec se změní i obraz učitele ve společnosti.
@PanUcitel89
