„Ahoj, nepodniknem něco o víkendu?"
„Jedu na skautskou víkendovku, nemůžu."
„Ty seš skaut?"
„Jo."
Po tomhle následují jen dvě možné reakce. Ta první je vyptávání se na
to, co tam děláme a žasnutí nad tím. Ta druhá je kupa předsudků o tom,
že pořád chodíme v „nějakém oblečku" nebo „znásilňujeme děti" (ano, i
tohle mi pár lidí řeklo). Na to se vždycky usměju a řeknu, že na
znásilňování dětí mám youtube kanál, že tam je jich víc.
Do skautu chodím přes osm let, přitom poslední rok už dělám spíš
vedoucího. Je to pro mě něco, co mě nabíjí energií a na co se každý týden těším. Na dvě hodinky vypnu telefon a soustředím se jen na děti. A
pomáhá to! Stejně to je i s tábory. Fungovat dva týdny bez internetu je
neskutečnej odpočinek, vypustíte všechny problémy a starosti a zajímají
vás úplně jiné věci.
Na první pohled se můžete zaleknout různých zákonů, slibů a
pravidel, ale skaut je hlavně organizace, ve které si najdete spoustu přátel a
zažijete kupu zážitků (i když hodně mých zážitků je právě
proti těmhle pravidlům). Taky se tam naučíte věci, které se vám
celkem budou hodit, ať už ve škole (taháky v morseovce) nebo i v
obyčejném životě (alespoň si neuseknete prst při štípání dřeva). Znám
lidi, kteří když jeli poprvé na tábor, nedokázali odlišit sekeru od
mačety a dnes o tom poučují nováčky oni.
Je to samozřejmě všechno o člověku, za těch osm let se tam vystřídala
hromada lidí a asi jedinej, kdo tam zůstal po celou dobu, jsem já a
ještě jeden kamarád. Nebaví to každého a nemůžu za to nikoho soudit.
Jsem moc rád, že jsem se stal skautem. A když mi někdo bude říkat, že „v dnešní době
je to zaostalý", budu se jen smát a vzpomínat na to, co jsem na těch
všech táborech, víkendovkách, soutěžích a schůzkách zažil.
@velkejkapo