Když jsem se před lety rozhodl pomáhat v Praze turistům, netušil jsem,
do čeho se pouštím. Turista je v Praze lovná zvěř.
Nikdo je vlastně nemá moc rád. Nejčastější argumenty, které slyším, jsou „Vždyť je to tak všude!”, „Oni na to maj!”, „Mě taky v zahraničí
natáhli!”, „Maj se zeptat, líná huba, holý neštěstí!”.
To poslední mi řekla slečna ve směnárně na letišti. Udělalo se mi téměř
fyzicky špatně. Tihle lidé mluví za naši zem. Tihle podvodníčci a
zlodějíčci, kteří maj jediný cíl, a to obrat turistu a už ho nikdy
nevidět.
Můj cíl je turistu „obrat”, ale vidět ho znovu a znovu! Neprodat mu
jedno pivo za 220 (restaurace na Malé straně), ale prodat mu 4 za 200
(Lokál), aby byl násobně spokojenější.
Z centra Prahy se stalo turistické ghetto a mým cílem je ho rozpustit.
Ne vyhnat z něj turisty, ale nahnat do něj zpátky Čechy, Pražáky,
místní. Přeci dokážeme být, žít, jíst a pít společně. Na mnoha místech
Prahy už to tak funguje. Snažím se o to, aby to fungovalo i na
Staromáku, nebo Pražském hradě.
@janekrubes
