Vracím se domů, další den, kdy sotva dojdu do své postele. Nohy se třepou, tělo se nechce uklidnit a hruď v jednom ohni. Udělal jsem dnes dost? Stačilo to? Nikdy nedokážu odpovědět.
Rodiče chtějí ze mě úspěšného člověka, který bude mít respekt lidí, hezkou manželku a děti. Pracuju na sobě už 12 let, jako by na tom záležel celý život. Postupem času jsem si uvědomil, že nedokážu přestat, že už to nejsou rodiče, kdo vytváří tlak.
V posledních chvílích večera, kdy nemůžu usnout, přemýšlím, jestli to vše není jen moje naivita, jestli to celé není k ničemu. Kolik takových lidí už bylo, prodali svůj život těžké práci za sny, které se jim nikdy nevyplnily. A ta nespravedlnost mě rve na kusy.
Tímto říkám všem, co znáte východy slunce, co znáte pocit marnosti díky vyčerpání a neúspěchu, sny přijdou, musíme věřit.
@JMillsen
