Je to už přes dva roky, co jsem učinila jedno velké rozhodnutí. Odešla jsem z vejšky a našla si práci v kuchyni. Že je to náročné zaměstnání, směny dlouhé a plat nevalný, to jsem znala z brigád. A vlastně mi to bylo jedno, protože se mi plnil sen.
První práci a svoje kolegy jsem milovala. To se pak pracuje samo. Všechno bylo jako z pohádky. Jen jsem se chtěla rozvíjet a tady to nešlo. Odcházela jsem smutná, ale s nadějí, že se dostanu někam, kde se stanu opravdovou kuchařkou.
Ve druhé práci se všechno to, co mi přišlo nedosažitelné, stalo mojí realitou. Stačilo se jen zeptat. Plná nadějí a ideálů jsem se mohla přetrhnout, zůstávala přesčasy, pomáhala kolegům, když bylo třeba. Myslela jsem si, že tohle je moje místo. Koho to zajímalo? Nikoho. Hlavně ne moje šéfy. Pro ty bylo pohodlné zaměstnávat nadšeného blbečka, který udělá první poslední, protože je to jeho vysněná práce. Vyčerpávala jsem se na věcech, které jsem dělala navíc, abych jim dokázala, že do kuchyně patřím, že umím dřít. Odměnou mi byla výčitka, že nepracuju dostatečně hodin. A v ten moment jsem se poprvé zamyslela nad tím, co že to vlastně dělám? Věnovala jsem spoustu energie někomu, kdo si mého nasazení nevážil. To, že jsem se v práci potom dvakrát veřejně sesypala, byla jen třešnička na dortu. Výpověď jsem donesla o pár dní později. Přemlouvali, ale marně. Já už jejich hru prokoukla.
Děkuji jim za tu životní lekci. Opravdu ano. Ukázali mi, co dokážu, když chci, kým jsem a kým chci jako kuchařka být. Nebudu dělat nesmyslně dlouhé směny, po kterých nemám čas se vyspat. Takhle by totiž neměl pracovat nikdo. Ani kuchaři. Chci pracovat pro někoho, kdo mě respektuje jako lidskou bytost a naslouchá mi. Chci práci, kde mám čas si odpočinout, abych byla soustředěná, trpělivá a milá. Chci práci, kde je zapálení, osobní růst a štěstí zaměstnanců víc, než jenom marketingová fráze. Protože co si budem, o hosta jde i v nejlepší restauraci na posledním místě.
Kuchařina je skvělá práce a to, že z ní kuchaři dělají něco, co není pro slabý povahy, je chyba. Funkční kuchyně umí pracovat s různorodostí. Myslím si, že každý, kdo je zvídavý, má otevřenou hlavu a jídlo v srdíčku, by měl najít v profesionální kuchyni svoje místo. Kuchyně je pro mě hřiště, je to místo, kde se učím každý den, kde mám oči otevřené a nasávám všechno kolem. Z toho pak vytvářím něco nového, něco, co jsem já, je to moje spojení s okolním světem. Je skvělý vymyslet
jídlo, dostat ho na menu a vidět, jak chutná hostům.
@Ignacuv_muflon
