Deprese a úzkosti všech typů nejsou volba. Je to něco, co máte, nevíte proč, ale prostě máte. Můžete se lidí ptát, proč mají zlomenou nohu a oni vám třeba řeknou, že spadli z kola. Ale když se někoho zeptáte, proč má depresi, nedá vám přímou odpověď. Řekne vám, že je toho na něj moc, ať už ve škole nebo v práci, že je jen unavený... ale to není žádný „pořádný“ důvod pro to, aby měl deprese.
Můžete se ptát na příčiny fyzických onemocnění, ale nemůžete se zeptat autistické osoby, proč má autismus. Může to přijít kdykoliv. Kdekoliv. Nečekaně. Zapomínáte dýchat, nemůžete mluvit, nemůžete se uklidnit... A není k tomu příručka s rychlou pomocí. Každý si musí poradit sám, vy mu můžete být oporou, trochu ho rozptýlit. Nepomůže rozebírání jeho problémů, nepomáhá hraní si na psychologa.
Není jisté, jak dlouho to bude trvat, jak často se to bude dít, jak silné ty stavy budou a jaké budou mít následky. Je to jako domino. Někdo řekne nevinnou poznámku a ta spustí řetězovou reakci, na jejímž konci najdete někoho sedět v koutě.
Věřte, že dotyčný si to moc dobře uvědomuje, není potřeba do něj ještě víc rýpat. A bude vděčný, když mu budete oporou. A třeba to samé udělá pro vás, až to budete potřebovat.
@TeryVlk
