Slunečné a přesto mrazivé nedělní ráno. I přes možnost dospávat ze sebe (trochu neochotně) odhazuji peřinu. S mamkou se vydáváme na vlak do vedlejší vesnice, potkáváme se s babičkou a jdeme na hřbitov zapálit svíčku. Důvod je prostý. Můj děda by dnes měl 72. narozeniny.
Zemřel ve 48 letech. To není moc, není to věk na smrt. Je to jako kdyby měl můj táta zemřít za dva roky a já o něm jednou svým dětem vyprávěla jen historky. Nevěděly by, jaký byl. Ale třeba by jim bylo taky smutno, jako mně, když se dívám na fotku toho přísně vypadajícího kníratého pána, který byl prý má rodina.
Neznám ho, ale mám ho ráda. Něco málo mě naučil. Jeho příčina smrti mě odjakživa drží daleko od cigaret. Je zvláštní a správné, jak v nás i mrtví lidé dokážou zanechat stopu.
@poetic_brambora
