Můj táta kdysi od někoho dostal radu, že dcery jsou moc fajn, dokud nepřijde puberta. Pak se z nich stanou malé bestie. A on se toho chytil a drží dodnes, i když mi je už dvacet čtyři.
Můj táta se před kolegy a příbuznými moc rád chlubí úspěchy svých dětí. Ale nikdy nás za ty úspěchy nepochválí.
Můj táta chtěl, abych studovala v zahraničí. Ale po střední škole jsem z toho měla hrozný strach, necítila jsem se na to a on mě nechápal. A občas mi to dost vyčítá – asi proto, že se tím teď nemůže chlubit.
Můj táta ale hodně nerad cestuje. Považuje to za zbytečné vyhazování peněz. Když jsem chtěla jet na gymplu kamkoli na zájezd, byl z toho vždycky strašný boj a hádky. Vlastně jako ze všeho, co se týkalo peněz…
Můj táta kdysi někomu do telefonu řekl, že má radši mou mladší ségru. Prý je to normální, každý rodič má k některému dítěti blíž. Omylem jsem to slyšela.
Můj táta mi dal jedinou radu do vztahu: „A uvědomuješ si, že tyhle věci nejsou jenom o šukání?“ Tehdy mi došlo, že si o mně pořád myslí, že jsem malá bestie, jinak by se mě přece na nic takového nemohl zeptat. A že kvůli tomu odstupu, který si ke mně vytvořil, o mně nic neví. Ten vztah trvá už skoro sedm let, to jen tak mezi řečí…
Můj táta mě odmalička podporoval v tom, abych se učila jazyky. Odhadl mě dobře, teď studuji jazyky i na vysoké. A jsem díky tomu teď na stáži v Německu. Už nemám strach, ale můj táta vypadal, že je mu to vlastně jedno, že jedu někam pryč.
Můj táta se mnou prý zase chlubí. Ale do očí mi nikdy neřekl, že je na mě hrdý.
Můj táta o mně dokáže mluvit hezky, jen když nejsem poblíž. A ono to někdy bolí.
@Nesikovna
Můj táta o mně dokáže mluvit hezky, jen když nejsem poblíž. A ono to někdy bolí.
@Nesikovna
