Tik tak tik tak tik tak…
Ležím v posteli a koukám do stropu. Kolik je hodin? Jak dlouho tady ležím? Mám hlad, potřebuju na záchod. Žiju sám. S rodiči nemluvím, pár kamarádů se mě straní. Ani holku nemám. Na tom nezáleží. Na ničem nezáleží. Jediné co chci, být šťastný. Ne! Co chci, je to tady celé skončit. Už nechci žít! Proč je celý svět ke mně tak hnusnej? Proč tu jsem? Proč? Myšlenky na sebevraždu jsou denní chleba. Celý víkend jen proležím. A nic se mi nechce. Ani tu sebevraždu nedokážu, jak jsem neschopnej. Je mi z toho všeho špatně.
Tik tak tik tak tik tak...
„Jardo, buď se vzpamatuješ, nebo tě budu muset propustit. Chodíš tu jako zombie a ty lidi kolem tebe se tě bojí. Koukej se sebou něco udělat!“
Má pravdu, musím se sebou něco udělat. Buď teď nebo nikdy! „Beru si dovolenou.“
Tik tak tik tak tik tak…
Psycholog, psychiatr, meditační centrum, jóga, šaman, kineziologie, osobní kouč a trenér… Byla toho kvanta.
Jsou tomu přesně tři roky, co jsem si pro sebe nahlas řekl, že CHCI ŽÍT! Život je krásnej! Na počest jsem si nechal udělat tetování. Říkám tomu Cesta života. To abych nikdy nezapomněl. A připomínal si, že vždy existuje cesta za štěstím!
A teď? Mám holku. Říká, že jsem boží a pohodář. Moc toho neřeším a jen se s ní směju, dělám ji radost a užívám si s ní život. Ví o mně všechno. I o těch depresích.
A teď? Mám holku. Říká, že jsem boží a pohodář. Moc toho neřeším a jen se s ní směju, dělám ji radost a užívám si s ní život. Ví o mně všechno. I o těch depresích.
Všechny ty depresivní myšlenky se neztratily. Jsou tu pořád se mnou. Jsou součástí mě samotného. Přijal jsem je za své. Jediné co se změnilo, je můj přístup k nim. Motivují mě k tomu, že takový už nikdy být nechci.
@Benda_11
@Benda_11
