Jste na základce a nezapadáte. Jste moc tlustí/ hubení/ malí/ vysocí/ máte pupínky/ divnou barvu vlasů/ čtete a posloucháte jinou hudbu… prostě máte něco, čeho si všimnul „ten nejsilnější“ ze třídy. Začal se vám posmívat. A spolu s ním nejspíš i pár dalších. Někteří proto, že chtěli být také zlí, někteří proto, aby si náhodou ten nejsilnější příště nevybral je. A zbytek mlčí.
Cítíte to jako hroznou nespravedlnost, je vám to líto, nechápete, jak vám můžou něco takovýho dělat. Copak nechápou, jak vás to sere? Jak vám to ubližuje? Že se jen snažíte žít svůj život? Nebojte, nebude to trvat dlouho. Dospějete a dojde vám, že ten tyran byl ve skutečnosti slaboch a vy jste vlastně docela v pohodě lidská existence, o nic víc k smíchu než ti ostatní. Život jde dál.
A najednou začnete svoje sítě plnit screenshoty konverzací, kde se vás nějaký „trapák“ snaží neobratně pozvat na kafe. Přidáváte fotky cizích lidí, kteří se s vámi možná chtějí seznámit a smějete se jim za jejich účes, hloupej popis, divnej filtr nebo špatný tričko.
Urazilo vás to? Fajn, asi je to o vás, ale určitě máte výmluvu, proč zrovna tenhle vtípek jste museli sdílet s ostatními. Protože divnej účes a silný brejle jsou přece vtipný! Protože jste to tak určitě nemysleli. A lidi na sítích to budou lajkovat, společně se tomu člověku zasmějete, takže je to přece v pohodě. A je samozřejmě jednodušší se tomu zasmát veřejně, než neodbytného romantika striktně odmítnout. A u člověka, co vás nezaujal přejet doleva a hledat dál a jeho nechat, ať si hledá to svoje. Z toho lajky netečou, jasně.
V těch 13 letech jste věděli, že psychika je křehká a lidi umí pořádně ublížit. O 10 a více let později to nevíte. Ale jasně, máte důvod. My všichni si umíme najít důvod, proč se někomu vysmát, nebo s tím mlčky souhlasit. Ano, já to dělala taky, nebojte.
@ZuzanaVrr
