Můj život byl pohádka. Přítelkyně, která byla má nejlepší kamarádka, dítě na cestě. Jenže po porodu se u ní začaly ozývat deprese. Kolotoč psycholožka, psychiatrie, antidepresiva. Krom vydělávání jsem vařil, uklízel a staral se o prcka. Pak přišlo druhé dítě a vše se ještě zhoršilo. Šťastných dní ubývalo. Ale nikdy jsme se nehádali, nic si nevyčítali. Jen prostě ona nebyla šťastná.
Jednou jsem vybíral schránku a ... exekuce. Půjčka, kterou nebyla schopna splácet. Hrála automaty na internetu. Zaplatil jsem, rodičák mi chodil na účet a myslel jsem, že mám vyhráno. Jednou jsem hledal rodné listy dětí a našel jsem hromadu dalších výzev k zaplacení. Udělal jsem scénu, trochu bububu. Miloval jsem ji a za každou cenu jí chtěl pomoct. Nakonec začala chodit do áček a do centra pro závislosti. Vypadalo to, že z nejhoršího jsme venku.
Chodíte do práce, snažíte se vydělat a modlíte se, že už nehraje. Zároveň se snažíte, aby byla šťastná. Najednou nedala telefon z ruky, furt ho brala sebou, usmívala se na něj. Tušil jsem, že si někoho našla. Jednou měla tak poškrábaná záda... Nemusíte být génius, aby vám to došlo. Sousedka mi řekla, že tam někdo chodí, když mám noční. Do mého bytu, kde spí moje děti. Samozřejmě jsem byl schopný jí vlézt do batohu, deníku. Nejsem na to pyšný, ale vím, že bych to udělal znovu.
Pro rodinu jsem žil, proto jsem jí navrhl, že když se na něj vykašle, můžeme to zkusit dát dohromady. Nereagovala, tak jsem se odstěhoval. Všechno jsem jí nechal, kvůli dětem. Po doplacení hypotéky a všech jejích dluhů mi toho moc nezbylo.
Do smrti nezapomenu, co mi potom jednou řekla. Zrovna jsem jí vyčetl, že mi zničila život, že jsem úplně na dně. Odpověď? "Aspoň konečně víš, jak mi je celý život". Po tom všem tahle věta, nulový soucit. Má chlapa, je bez dluhu a chodí jí alimenty. Já díky placení alimentů a podnájmu vlastně nemám na život. Vítěz a poražený. Slýchám často: "hlavně že máš zdravé děti". To ano, ale taky mám život, co už nikdy nebude pohádka.
Zdenek
