5. 1. 2018

Není PR jako PR

„Šmarja, ke sluníčkářům?! A za kolik?“ To byla nejčastější otázka, když se rozkřiklo, že utíkám z velké PR agentury do lidskoprávní neziskovky. Nedivila jsem se. I tehdejší šéfové čekali, že bezdětná třicítka bude spíš honit kariéru než novináře, aby psali o trestu smrti v Ugandě. Ještě těžší ale bylo přesvědčit vedení Amnesty, že klišé typu „chci dělat něco smysluplného“ a „chci svoje know-how investovat do něčeho dobrého“ myslím fakt vážně. 

Po pár měsících dobrovolničení s dětmi v Jižní Koreji jsem si totiž nejen vyčistila hlavu od korporátního marastu, ale taky mi došlo, že agenturní PR prostě fakt není pro mě. A že mi plácání po rameni a noční šichty nad nedodělky klientů už hrozně lezou krkem. Řekla jsem si, že jestli dál PR, tak jedině „smysluplné“. Ach. Byla jsem na sebe pyšná. Když mě ale v pár neziskovkách vypakovali, protože se báli, že jsem brala hromadu peněz a uteču jim, docela mi zatrnulo. Už už jsem zase začala přemýšlet o tom, že ta nabídka z PWC by se nějak dala zvážit. Ale pak mě zachránila Amnesty. Ačkoli jim rozhodnutí trvalo asi o dva týdny déle, než avizovali a děsně mě tím štvali, nakonec jsme si plácli. 

Kroutím šestý rok. Vždycky jsem byla spíš akční – dva roky doma, rok někde v luftě. Když někdo řekl, že pracuje 5 let na jedné pozici, otáčela jsem oči v sloup. A já teď takhle. Ano, je to za dost málo peněz ve srovnání s PR v komerci, ano, pořád musím tatínkovi vysvětlovat, že ani v té České televizi bych bývala neměla sto tisíc, ano, je to občas depka, když řešíte jeden den válečné zločiny a druhý den mučení, ano, občas mě v hospodě děsně prudí debaty o migraci. Ale! Když vidím, že i moje práce přispívá k tomu, že nespravedlivě věznění jsou propouštění, oběti bezpráví se doberou spravedlnosti, když se mění nesmyslné zákony a šťastní lidi z celého světa děkují za pomoc a podporu…Kdo to má? Mluvčí na ministerstvu nebo v OKD? Myslím, že ne. A ani to nechci zkoušet. Chci ještě chvíli být součástí něčeho skvělého. Toho, co se jmenuje Amnesty International ČR. (Snad zítra nedostanu padáka!)
@MartinaPariAI