Den před
didakťákem z češtiny mi bylo strašně zle. U někoho by to bylo
pochopitelné, protože stres dělá divy, ale já se nikdy nějak
nestresovala. V den
maturity mě k ránu vzbudilo zvracení, bylo mi mdlo, točila se mi hlava. Šla jsem k doktorce, aby
mi na to něco dala, abych mohla jít do školy. Zeptala se na otázku, která mě zaskočila víc než cokoliv jiného. Prý jestli nejsem těhotná. Neuměla jsem odpovědět. Hned jsem běžela do
lékárny a koupila si těhotenský test. Pár hodin před písemnou maturitou jsem seděla na vaně s pozitivním těhotenským
testem v ruce.
Po maturitě nastal krušný týden, jak to říct rodině a jak příteli.
Po týdnu jsem šla na první těhotenskou prohlídku, kde mě napadlo, jak to
oznámit. Do krabičky jsem poskládala botičky pro miminko, těhotenskou průkazku, první ultrazvuk a pozitivní test. Dala jsem to příteli jako dárek. Tehdy jsem ho viděla podruhé v životě brečet,
brečet štestím.
Během května jsem úspěšně odmaturovala i ústně a oznámili jsme
to našim rodinám. Obě byly šťastné, z čehož mi spadl kámen ze
srdce. V červenci jsme se s přítelem nastěhovali do domku, který jsem dostala po babičce a začali si ho zařizovat pro sebe a pro naše prvorozeňátko.
Těhotenství je krásné období. První kopanec, ultrazvuky, nakupování věcí
pro miminko, zařizování pokojíčku. Ale ovšem má to i horší stránky. Nejdřív je vám blbě, pak vás bolí záda, pak musíte chodit co dvacet minut
čůrat. Nejhorší jsou ovšem ty hormony. V jednu chvíli nejšťastnější na
světě a za okamžik nadávám příteli za to, že kvůli němu vypadám jako
kdybych snědla planetu, že mě všechno bolí, a že je to všechno jenom jeho vina.
Dalším extrémem jsou chutě. Běžně jsem jedla hranolky se šlehačkou atp.
Oficiální termín jsem měla 8.11., ale naše zázračné miminko se rozhodlo
na svět přijít 1.11.2017 v 1:11 v noci. V okamžik, kdy jsem ho viděla, šla všechna bolest stranou, byla
jsem máma. Těch 9 měsíců nošení a hodiny porodu stály za to. Za ruku mě
držel přítel, říkal mi, jak je na mě pyšný a jak mě miluje, doktor říkal,
že mám zdravého chlapečka.
S mým prvním klukem,
se kterým jsem už skoro 5 let, mám nádherného syna. V roce 2017 jsem
dokázala něco neskutečného. Tenhle rok je pro mě zatím nejlepší rok
života.
S láskou napsala Lea (@JsemMatka)
