Před sedmi lety se se mnou rozešel přítel a já místo klasického oplakávání, litování se a opilých sms šla do knihovny a půjčila si pár knížek od Dalajlámy. Byla jsem zrovna nemocná, a tak jsem si četla skoro týden bez přestávky. Kromě toho, že se mi podařilo přežít tu smutnou porozchodovou fázi, mě to donutilo se zamyslet nad svým životem. Jedna z věcí, co jsou v buddhismu klíčové, je neubližovat. Předsevzala jsem si spoustu složitých věcí, které od té doby s většími i menšími úspěchy dodržuju a pak jednu jednoduchou: nebudu jíst maso.
Jsou různé typy vegetariánů. Ti, co to dělají, protože je to v módě. Falešní vegetariáni, co se vyhýbají jen určitým druhům masa. Ti, co jsou zapálení bojovníci za práva zvířat. Ti, co jim maso nechutná. Já se snažím nikoho nepřesvědčovat a neodrazovat. Miluju dobře udělaný steak nebo tatarák. Ale nejím je. Proti u mě převážilo pro. Je to o udržitelném hospodářství, karmě, zdravé životosprávě a vysvětlování by bylo na dlouho. Hlavně nemám potřebu to někomu vysvětlovat nebo se obhajovat. Vždyť tím nikoho neomezuju. Jen sama sebe.
V buddhismu má nejezení masa svoje specifika. Je doporučené, ale pokud by měl mít člověk zdravotní problémy, pokud v prostředí, kde žije, je vegetariánství velice obtížné nebo nemožné, či pokud by zvíře zemřelo nadarmo, nemusí ho dodržovat. Tohle se mi líbí. Neubližovat. Nevymýšlet si a nedělat komplikace.
Ta poslední část mi zas tak moc nejde. Když není v restauraci bezmasá nabídka, reptám a stěžuju si. Kamarádi musí vymýšlet jídlo, když k nim mám přijít na návštěvu nebo vaří jednu porci jen pro mě. A třeba zbyde maso a to se pak vyhodí. Nechci se po sedmi letech na všechno vykašlat, ale chci najít kompromis. Abych neměla výčitky sama před sebou, ale ani abych nebyla problémem a přítěží pro ostatní. Není na to jednoduchý návod a určitě mi bude nějakou dobu trvat než najdu správnou cestu, jak toho dosáhnout, ale podle mě to stojí za to.
