Coming out

Pocházím z vesnice, kde na lesbu koukají, jako kdyby se jim po ulici procházel kyklop. Proto byl pro mě coming out něco, co mi způsobilo utrpení. Utrpení v podobě nocí strávených schoulená v klubíčku, klepajíc se, vystrašená.

Strach z reakce okolí dělal v mé hlavě šílený věci. Panické ataky. Až mě napadlo - „Možná by to nakonec bylo lepší, kdybych nebyla. Asi by mi bylo líp“. V tu chvíli jsem nespala už třetí den.

Uvědomila jsem si, že potřebuju pomoc.

Byla skoro půlnoc. Sebrala jsem se a šla jsem všechno říct rodičům. Jejich reakce byla skvělá. Oni jsou skvělí. Jediný, z čeho měli strach, bylo to, jak to vezme okolí. Že díky tomu budu mít těžký život. 

Ale proč by se gayové měli stydět držet se na ulici za ruku? Jsme přeci stejní jako vy ostatní. 

To, jak jsou dnes lidé v rámci možností tolerantní k LGBT komunitě je určitě pokrok. Ale tolerance se může lehce přehoupnout ke lhostejnosti. Uvidíte, jak někdo na ulici nadává gayům a půjdete dál.

Proto se mi líbilo téma Prague Pride 2017. „Nechceme toleranci, ale respekt“

Tolerance znamená, že když uvidíte na ulici dva gaye držící se za ruku, budete se na ně sice koukat skrz prsty, ale nezačnete jim nadávat. Respekt znamená, že se nad tím vůbec nepozastavíte a budete je brát jako sobě rovný. Stejně tak, jako kdyby tam šli dva heteráci.

Bylo by hezké, kdyby si už nikdo nemusel projít stavy, které potkaly mě. Stavy, které mě dohnaly k chuti umřít. I vy můžete pomoct někomu, kdo nebude muset od svých patnácti let brát antidepresiva a usínat jen díky Neurolu. 

Netolerujte.

Respektujte.
@teplyzvasty