- Ty máš ráda sladké, viď?
- Mám!
- Tak já Ti něco upeču.
Uf… V téhle situaci jsem byla už xkrát. V situaci, kdy ani jeden z nás nechce s tím druhým vztah, ale současně je nám spolu moc dobře a v posteli to klape. Friends with benefits. A pak se to posere, protože ten druhý začne chtít něco víc a začne dělat blbiny jako “Chtěl bych tě představit našim” a podobně. A já musím zakročit a všechno utnout, protože vím, že to z mojí strany nikdy víc nebude a nechci tomu druhému ubližovat. A pro ty druhé se pak stávám bezcitnou mrchou, krávou, kurvou… Protože “takhle hezky se k sobě lidi přece nechovají, když spolu jen spí a nic víc necítí!” Do jisté míry je chápu – “zrada” vždycky bolí.
Naše první “rozchodové” setkání bylo dost nepříjemné. Nenazýval mě jmény, ale jen beze slova seděl, díval se do země a mně se chtělo brečet, protože jsem věděla, že ubližuji hodnému klukovi, kterého mám ráda a který vždy dělal vše pro to, aby mi bylo krásně. Ale necítím s ním TO.
Po několika týdnech jsme se náhodně potkali ve městě, pak na pivě a včera jsem seděla u něj na gauči. Pili jsme pivo a on mě najednou pohladil po tváři a dlouze se na mě podíval. Nemohla jsem dál čekat.
- Je mi s Tebou strašně dobře a… Mám tě ráda, ale… Nikdy to nic víc nebude. Jsi skvělý kluk a já Ti nechci ubližovat, víš? Takže… jestli to pro Tebe není ok, řekni mi to.
Tak zvláštně se na mě usmál a řekl:
- Kdybych Ti někdy řekl, že Tě miluji, protože Tě miluji, neber to tak, že mi ubližuješ. Nejsi zodpovědná za to, co cítím já k tobě.
A v ten moment jsem ztratila slova. Dostal mě. Nevěděla jsem co říct… Dal mi pusu na čelo, objal a nalil oběma panáku burbonu.
A po burbonu přišlo ještě víc burbonu a taky jiná spousta skvělých věcí. Kecali jsme spolu do jedné do rána a on mne pak doprovodil přes celé město pěšky domů. Před domem mi dal pusu a řekl: “Chci, abys byla šťastná.”
A tohle, dámy a pánové, TOHLE chce charakter.
