Nedávno jsme se s kamarádkou bavily o manželské nevěře a rozvodu, který často následuje. Na mnoha věcech jsme se nedokázaly názorově sejít. Možná to bude tím, že ona pochází z pevné, téměř dokonalé rodiny, zatímco má se nenávratně rozpadla už před téměř deseti lety. Každá na to máme úplně jiný pohled. Věci, které mně přijdou naprosto samozřejmé, ona považuje za divné. Například co bude s dětmi.
Já si téměř roční rozvodový proces svých rodičů prožila přímo z první ruky a ano, nejspíš se to na mně trochu podepsalo. Ovšem když vytasila příběh o jedné rodinné známé, která zůstávala s partnerem i po nevěře jen kvůli dětem, přišlo mi to absurdní.
A tak se ptám: proč? Proč člověk, ať už je to muž nebo žena, setrvává v něčem, co nefunguje, jen kvůli svým potomkům? Na místě jsou argumenty o prostředí, kompletní rodině, atmosféře... ale v jakém prostředí to dítě bude žít, pokud už od pohledu bude poznat, jak moc vám není dobře ve vašem vlastním životě?
Nikdy mi o tom ani jeden z rodičů moc nepovídal. Tehdy to (kvůli mému mládí) nemělo cenu a později už se to téma stalo téměř nepatřičným. Nevím všechno ani teď, když už se pomalu blížím k dospělosti, ale jedno vím jistě. Kdybych věděla to co teď a moji rodiče byli stále spolu, nikdy bych si neodpustila, že celou dobu trpěli jenom kvůli tomu, abych já měla jednotné zázemí. Radši budu každý týden přejíždět z jedné domácnosti do druhé a vídat jejich relativně spokojené tváře, než pociťovat takovou hustotu atmosféry, že by z ní praskala okna. To by bylo horší.
Proto věřím, že by se lidé při takových záležitostech neměli tolik ohlížet na své děti. Vaše děti totiž potřebují, abyste byli šťastní vy sami, jinak jim nepomůže ani ta nejkompletnější domácnost na světě. A i kdyby vám to nejdřív váš potomek vyčítal, časem to pochopí. Protože nikdo z nás nechce žít ve lži a zbytečně se trápit.
A už vůbec ne vaše dítě.
@poetic_brambora
