“Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe:
sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době,
plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské,
duší i tělem být připraven(a) pomáhat vlasti a bližním.
(K tomu mi dopomáhej Bůh.)”
Takhle zní skautský slib. Každé dítě, které ke skautům nad 11 let patří, ho říkalo. Ale chápalo ho?
Jsme schopni strávit s dětmi hodiny diskutováním nad obsahem slov “nejvyšší Pravda a Láska”. Snažíme se pomoct porozumět jim tomu, že člověk má nejen práva, ale i povinnosti, a že skautský zákon není jen 10 vět, ze kterých je budou na závodech zkoušet, ale i celkem fajn návod na život. Mluvíme s nimi ale dostatečně o tom, co to znamená mít vlast? Být Čech?
Johan Gregor Mendel. Božena Němcová. Jan Evangelista Purkyně. Václav Havel. Jaroslav Heyrovský. Dana a Emil Zátopkovi. Otto Wichterle. Bedřich Smetana. Antonín Holý. Jan Patočka. Jaroslav Seifert. Karel Čapek. Antonín Dvořák. Jaromír Jágr. Leoš Janáček. Zdeněk Burian. František Kupka. Sigmund Freud. Bohdan Pomahač.
Jsem Češka. Mám ráda svou zemi a myslím si, že se tu máme velmi dobře. Líp, než si uvědomujeme. Nevím, jestli se to vlastenectví zrodilo při každoročním koukání na předávání státních vyznamenání s rodiči, nebo když mě taťka v únoru roku 1998 hodně brzo ráno budil, abych viděla, jak budou hokejisti “házet rukavicemi a dělat hromadu”. Nevím, jestli to bylo ve škole při dějepisu. Nevím, jestli to bylo na skautském táboře při nástupech se státní vlajkou. Nejspíš to byla kombinace.
Ruchadlo. Kostka cukru. Krevní skupiny. Nanovlákna. Lodní šroub. Machovo číslo. Polarografie. Oblouková lampa. Hromosvod. Kaplanova turbína. “robot”. Kontaktní čočka. Z Nového světa. Slovanská epopej.
Myslím, že jako národ se nemáme za co stydět. Jsme pracovití, chytří, vynalézaví, máme ten nejlepší smysl pro humor. Svoji stopu ve světě máme a bez nás by to bylo o něco horší místo pro žití. Výše zmíněná jména, vynálezy a díla (a mnoho dalších!) jsou pro mě důvod, proč být hrdá na to, že jsem Češka. Ale všichni ti lidé už svůj díl odpracovali. My máme o kom a o čem vyprávět, když s dětmi probíráme vlastenectví. Tak udělejme všechno pro to, aby to mohly dělat i generace po nás.
A víte co? Nebojím se o nás.
PS. Naposledy když jsem to kontrolovala, tak z Blaníku ještě nikdo nevyjel … takže asi furt cajk, ne? ;-)
@PetaNovotna
