Od malička jezdím na tábory. Začalo to puťákem s vozíčkáři hned v mých pěti letech a pokračovalo to tábory na husitské faře v Orlických horách, táborem u Manětína a naposledy u Chříče. Každý ve mně něco zanechal.
Dnes je mi 15 let a žiju pro zpívání u táboráku, spaní v týpí a dětské úsměvy při naší celotáborové hře. A ne, nestydím se to říct: právě těch 14 dní, které v létě trávím na táboře, je pro mě největší motivací k přežívání zlých dní, vypnutí od všeho nepříjemného.
Přátelství, která jsem navázala na táboře, jsou ta nejlepší, která mám! Změnila mi pohled na spoustu věcí a v určitých momentech mi pomáhají dospět. Vděčím za to jak vrstevníkům, tak vedoucím, kteří jsou teď mými přáteli a někteří jsou pro mě nejdůležitějšími lidmi v mém životě.
Jezděte na tábory a jednou svoje děti pošlete na tábor! Třeba ne hned na poprvé najdete ten správný, ale když už ano, stojí to za to. Takže jak bychom řekli u nás na táboře: čau čus, čus čau a díky všem, co tábory dělají. Měníte životy ;)
@tabornice
